RECENZE: Suzanne Vega cituje 50 Centa, ale jinak zůstala věrná písni

Nová deska, se kterou americká písničkářka Suzanne Vega přichází po sedmi letech, neznamená v kontextu její tvorby žádné velké změny. Základem alba, nazvaného Tales from the Realm of the Queen of Pentacles, zůstávají obyčejné, na kytaře postavené písničky a samozřejmě její specifický, za každou cenu klidný, pološeptaný zpěv připomínající až básnický přednes.

Suzanne Vega v Malostranské besedě v Praze (6. 11. 2012) | foto: Ája Dvořáčková

Což ostatně ještě podtrhují texty. Jistou (ne nepříjemnou) nevýraznost a strnulost, kterou v sobě má její alt a to, jak s ním pracuje, dohání klidem, jenž z jejích písniček čiší, i když v nich přitvrdí.

Patrné je to zejména v "nejhitovější" písni alba I Never Wear White, ve které Suzanne Vega zpívá, že bílá je pro panny a nevěsty a černá pro básníky tmy. I když se pod refrénem tříská do kytar a postupným vývojem písnička přiostřuje, má to v sobě jako celek spíš jemnou poezii než agresivitu.

Jen dodat filmové titulky

Na albu se otisklo, že je Suzanne Vega natočila v důvěrně ověřených "kulisách", tedy s lidmi, se kterými spolupracuje už dlouho.

Mezi ty patří i producent Gerry Leonard, s nímž společně pomáhala najít nový zvuk i tuzemskému Čechomoru, jehož častým hostem u nás v posledních letech byla. Leonard, který je na albu uveden i jako spoluautor písniček, je známý budováním a gradováním zamlžené, až filmové atmosféry.

Tales from the Realm of the Queen of Pentacles

70 %

Autor: Suzanne Vega

CD, 399 Kč

Ve spojení s projevem a hudebním viděním Suzanne Vega to jde dohromady dobře, jak ukazuje třeba smyčci umocněné finále skladby Jacob and the Angel, která si z počátku vystačila jen s tleskáním.

Hiphopová výpůjčka

Než chvíle, kdy Suzanne Vega na jistotu dělá, co jí vždycky šlo, je však zajímavější, když vystoupí mimo svoji pohodlnou zónu a zkusí to jinak. To se týká zejména písničky Don’t Uncork What You Can’t Contain, v níž se Suzanne Vega dopouští vtipu na druhou.

Nejen její slavná píseň Tom’s Diner se totiž stala v osmdesátých letech zájmem hiphopových umělců, kteří na motivech z ní tvořili svoje skladby. Vega teď po letech v písničce stejným způsobem "cituje" někdejší hit Candy Shop od rapera 50 Centa a výsledkem je patrně nejenergičtější skladba jejího osmého řadového alba. Dalo by se o něm vlastně napsat, že až na tenhle moment je v jádru trochu nevýrazné, jenže to by jako celek nesmělo mít takovou atmosféru.