Tohle Praha dlouho nezažila. Do Edenu totiž evidentně dorazili srdcaři - jak hudebníci, tak fanoušci, kteří věděli, na co jdou a že je to zkrátka bude bavit. Nikdo neremcal, všichni sborově zpívali, dokonce nad hlavami mávali francouzskými holemi a nechali se unášet velkolepou výpravou.
Coldplay v Praze |
Jakkoli by se ovšem mohla zdát přeplácaná a pro někoho snad i cirkusová, Coldplay de facto přivezli podívanou vystavěnou na jednoduchých nápadech. V těch je, jak se obecně ví, krása. Blikající náramky nahradily dnes již standardně svítící mobily, konfety vybuchují na kdejakém koncertu, lasery používá už i Metallica a nafukovací míče už jsou jen bonus. Tedy nic nového pod sluncem. Fígl je v tom, jak s tím u Coldplay umějí pracovat. A tady se právě hodí slovo z titulku: dokonale. Ale popořadě...
Coldplay na svém aktuální turné propagují konceptuální album Mylo Xyloto. K němu si vymysleli graffiti image, kterou skvěle sladili s koncerty. Fanoušky proto chytí už v prvních vteřinách, kdy se pomalu rozsvěcuje pomalovaná scéna. Ozývá se filmová znělka a diváka neruší pohled na neobsazené červené sedačky za pódiem, kam se logicky neprodávají lístky. Tvůrci show je totiž zakryli vyzdobeným plátnem.
Las Vegas i matějská aneb blikající ráj
S prvním ohňostrojem na scénu doslova vskakuje frontman Chris Martin. V kalhotách pocákaných od barev, s křiklavými šmouhami na rukou, sedá za počmáraný klavír. Navazuje úvod Mylo Xyloto s Hurts Like Heaven, on ho zpívá do "posprejovaného" mikrofonu. Až jednoho zamrazí, do jakých detailů bude večer promyšlený.
Coldplay (Praha, 16. září 2012)
"Dobrý večer," ozývá se česky z Martinových úst. "Slibuju, že do dnešního večera dáme všechno a odehrajeme nejlepší koncert, co jsme kdy předvedli," dodal už svou rodnou řečí a do téhle věty vpašoval i slůvko fuck, čímž chtěl jen umocnit sílu budoucího zážitku. Vůbec se nespletl. Když totiž hned u druhé skladby In My Place vběhl do mraku konfet, srdíček, motýlků, písmen, kapek a slz, měl fanoušky v hrsti.
Pastvu pro oči však umocňuje onen tisíckrát zmíněný náramek. (Různobarevné pásky s plastovou minikrabičkou nafasovali všichni u vchodů proti vstupence.)Když se pak v jednu chvíli rozbliká více než třicet tisíc přítomných, mají husí kůži i absolutní skeptici a cynici. Modrá, růžová, zelená, bílá, žlutá, červená... Hvězdné nebe, které někdo přetřel. Podmanivý podmořský svět. Las Vegas i matějská. Cokoliv chcete.
A k tomu skvělá hudba. Čistý pop líznutý rockem. Snadno zapamatovatelné stadionové melodie, jaké umějí dnes snad jen U2. A těm v Coldplay roste skvělá i motivační konkurence. Publikum, české i zahraniční, jako jeden muž odzpívává slova z The Scientist. A i když v melancholickém textu o rozchodu stojí, že "nikdo neřekl, že to bude lehké", Eden to ustál bravurně. "Zníte nádherně. Fakt," chválil Martin a dodal "díky" v naší mateřštině.
Hned další hit Yellow vystřelil ze sedaček i zcela zaplněné ochozy. Frontman se zaposlouchal do bouřlivého potlesku tak, že první nádech s dojatým úsměvem spolkl. Pecka jedna za druhou. Violet Hill, God Put a Smile Upon Your Face a také Princess of China. S Rihannou v projekcích a blíž publiku na menším pódiu.
Coldplay (Praha, 16. září 2012)
Coldplay se od dalších kapel liší v jedné zásadní věci. Obvykle se totiž stává, že na novinky nejsou lidé připravení. Buď je nemají naposlouchané, nebo se jim zkrátka líbí méně. Britové dokázali to, že zbrusu nové skladby mohou fungovat vedle osvědčených jistot bez větších potíží. Důkaz? Řev při zmíněné Princess of China, s meziskokem k Viva La Vida a zpět k novinkám Charlie Brown a Paradise, opět "utopené" v záři desítek tisíc zápěstí.
Co už by fanoušek mohl chtít víc? Snad jen si na svého miláčka sáhnout. I to Coldplay dokážou splnit. Tedy skoro. Stejně jako se na české premiéře v O2 areně zjevili mezi sedačkami, v Edenu odehráli dvě skladby v zadním "kotli".
Při písničce Us Against the World si za piano sedl bubeník Will Champion. Začátek následující Speed of Sound musel Martin opět kvůli smíchu přerušit. "Omlouvám se, my se tady bavíme až moc," řekl davu s pusou od ucha k uchu.
Zpívalo se v tramvajích cestou domů
Ano, tohle byla klíčová věta. Coldplay se baví. Na sto deset procent, energie mají na rozdávání a právě toho se nebojí. Nadšení v závěrečné hymně Clocks snad tuzemské publikum měsíce nezažilo. Střih k druhému pólu a baladě Fix You, v níž láskou zklamaný, a přesto doufající hrdina ví, že ho domů dovede světlo. Páry se do sebe zasekávají víc, členové singl partiček před sebou skrývají slzy.
Coldplay (Praha, 16. září 2012)
Poslední hit? Every Teardrop Is A Waterfall, tedy "každá slza je vodopád". Nebylo ani vteřinu třeba se za ně stydět...
Kdo nemá rád tuhle kapelu nebo pop obecně, ať dál nečte.
Coldplay nabídli absolutně špičkový zážitek. Skládal se z hudby, dotažené dramaturgie (tempo se zpomalilo jen zhruba ve třetině, ale to se dalo zvládnout ve frontě na pivo), vizuálních zážitků a samozřejmě skvěle naladěného publika. Show 21. století jak víno.
Holky, kluci, maminky i tatínkové po sobě po rozsvícení světel házeli konfety a se skleněnýma očima si chtěli do kapes narvat alespoň kousek tohoto výjimečného večera. Popěvek z Viva La Vida se nesl tramvajemi i na levý břeh Vltavy.
Komu jinému dát stovku?
Coldplay
Praha, Synot Tip arena, 16. září 2012.
Předkapely Charlie XCX a Marina And The Diamonds
Hodnocení iDNES.cz: 100 %
