Psí vojáci na čerstvé stopě

Songy Filipa Topola dávno přesáhly sféru klubů, i když do ligy „národních bardů“ tento originální tvůrce a zpěvák zatím nevstoupil. Stále se pohybuje v jakési mezizóně na dohled od undergroundu i šansonu a točí vesměs znamenité desky se skupinou Psí vojáci.
Ukázky z desky najdete pod ikonkou audio.

Na tu poslední, nazvanou Těžko říct, čekali jeho fanoušci dva roky, které Topol vyplnil albem s hudbou k divadelnímu představení Slečna Kristýnka.

Novinka Těžko říct se dělí na krátké a dlouhé písně, z nichž Ježura, zhudebněný proud obrazů z Evropy i Arábie, dosahuje sedmnácti minut.

Topolovy vodopády slov čeří piano, které se dá poslouchat samo o sobě díky klasicizujícímu zvuku, úžasným rozběhům a rockové energii - stejně jako snivá trubka hostujícího Michala Gery.

S její pomocí se do muziky Psích vojáků vkrádají jazzové tóny, a to ji obohacuje o rozměr melancholické křehkosti či jakési komorní psychedelie, zvláště ve volných skladbách, které se vzdalují tradičnímu pojetí písní.

I kratší, sevřenější kusy znějí znamenitě, zvláště Holičky nebo Kabátky děravý, kapela drží napětí i ve velmi rozkošatělých a rozvolněných mezihrách (Možná moc čaje). Filip Topol a Psí vojáci vyrazili na další výpravu.

Mají dobrý směr, ozářený možná někde v dáli majákem jazzu, z hluboké minulosti jim na cestu svítí Mozart či Doors.

Psí vojáci Těžko říct
1	Napsal jsem píseň
2	Možná moc čaje
3	Holičky
4	Tón
5	Kabátky děravý
6	Kozlík na kouce
7	Musamtet
8	Tón
9	Těžko říct
10	Prší 5
11	Tón
12	On šíp
13	Jažura

Pražská kapela Psí vojáci vystoupí na festivalu Boskovice, který se uskuteční 15.-18. července 2004.