Slovo "dotyk" se objevilo v písni Malá mořská víla a strašně mě okouzlilo. Představuje pro mě něco velmi intimního - moment, kdy si necháte někoho vpustit do osobní zóny. Proto se deska jmenuje Dotyk, poprvé v ní otevírám vlastní témata, o nichž přemýšlím. Bylo pro mě strašně důležité naučit se psát skladby sama.
VŠE O NOVÉ DESCE + UKÁZKY Z CD
najdete na adrese www.idnes.cz/aneta
Ono je vždycky nejlepší, když to, co zpíváte, jste i vymyslela - hlavně to platí v případě textů. Na první desce Spousta andělů jsem si vyzkoušela, jaké je zpívat cizí písničky, a to mě vlastně přesvědčilo k vlastní tvorbě.
Malá mořská víla
To je moje zásadní skladba, skrze ni jsem se prokousala k dalším písním. Byla hotová jako první, z mého původního dema byla jasně nejsilnější. Většinu textu napsal Michal Hrůza, já jsem autorem většiny muziky. Moře má v sobě úžasnou energii a voda má takovou moc, že když se rozhodne někam jít, nikdo ji nezastaví. Je to obrovský živel, proto mě přitahuje. Malá mořská víla pro mě představuje základní stavební kámen celé desky, na její natáčení mám i nejsilnější vzpomínky.
Vysoké napětí
Po Malé mořské víle je tohle asi nejelektroničtější skladba na desce. Text složil Robert Nebřenský a je jiný než ostatní, protože je hodně drzý a sebevědomý. Je to sice trochu legrace, ale má i hlubší smysl. Zkoušela jsem tuhle melodii otextovat sama, ale napadaly mě samé dost zvláštní věci, takže jsem to vzdala. U mě vždycky záleží na tom, jestli se něco z nového textu chytne napoprvé. Nebo alespoň napodruhé. Protože čím víc se pak snažím jít do hloubky, tím víc cítím, že se ta cesta za mnou uzavírá, ocitám se v takovém bloku, ze kterého už nemůžu. Už mám v hlavě omezení v podobě starých nápadů, tím ztrácím volnost a svobodu něco si představit. Robert píše literárněji, já raději hledám kouzlo v obyčejných slovech, ale bez problémů jsme se dohodli.
Desetina
Tahle skladba je v podstatě jenom legrace, situační humor. Napsala jsem ji až během natáčení desky. Je o tom, že člověk nestíhá, ale zároveň se do ní promítá dobrá nálada ze studia, kdy jsme s Honzou Muchowem (Jan P. Muchow je producentem alba - pozn. redakce) dostávali až neuvěřitelné záchvaty smíchu. Mohly za to právě ty absurdní situace, kdy člověk stál ve studiu a zároveň měl být okamžitě někde jinde. Není to sice možné, ale lidi to po vás vyžadujou. Z toho jsme si dělali legraci, měli jsme chvílemi pocit, že svět se zbláznil. V Desetině se projevil tvůrčí přetlak z práce, kdy z vás jde všechno ven jednoduše.
Jiný sen
To byla první píseň, k níž jsem napsala celý text úplně sama. Lidem kolem mě se navíc líbil, takže to bylo takové první vítězství. Připomíná mi moment, kdy se mě Michal Hrůza (autor Anetina největšího hitu Voda živá - pozn. redakce) úplně poprvé ptal, jestli mám doma nějaké vlastní písničky, a já nejdřív tvrdila, že ne. Až časem jsem přiznala opak a on mi říkal: Neboj se toho, co ráda děláš? Odpověděla jsem, že mám ráda sjezd z kopce na lyžích. Poradil mi, ať skládám, jako když jedu na lyžích. Moje skladby nejsou sice o lyžování, ale ty zážitky se ve vás stejně propojí, takže když sednete ke kytaře, jde to z vás už samo. V Jiném snu jsem chtěla popsat pocit, že žijete ve snu a realita se vám jen zdá.
Podzim
Skladba Podzim vznikala vlastně na tři etapy. Už někdy před dvěma a půl lety jsem ji zahrála Michalu Hrůzovi a jemu se hned líbila. Měla jsem tehdy ovšem hotovou jedinou sloku, refrén i text vznikl až mnohem později. Podzim je však také přelomovou skladbou, protože je moje první celá autorská. K ní jsem si postupně došla úplně sama. Když vymyslíte melodii, zní vám v hlavě, ale uvědomujete si ji jakoby v podvědomí. Teprve později se usazuje a hledáte si v ní další věci, objevujete rezervy, které ta skladba má.
Slib mi dej
Letní pohodový song, k němuž napsal text Lukáš Klofec z kapely Lety mimo. Melodie vznikala za spolupráce s a.m.almelou, kytaristou, s nímž hraju. Pracovali jsme ve zkušebně, já na začátku přinesla hlavní motiv a jednu sloku a on dodělal refrén. Bubeník David Landštof nám pak do ní zahrál takový specifický rytmus. Měla jsem sice pár nápadů i na vlastní text, ale chtěla jsem na doporučení Michala Hrůzy vyzkoušet i Lukáše. Byla jsem zvědavá, jak se k tomu postaví, a vzhledem k tomu, že se mu podle mě ten text velmi povedl, tak s ním vyhrál.
Možná
Muzika k téhle skladbě byla ode mě jenom načrtnutá, ve studiu jsme ji s Honzou Muchowem hodně předělávali. Má teď trochu jiný styl než původně, měla to být akustická písnička a nakonec je z ní spíš další přísná elektronika. Je razantnější, ale zároveň má hrozně něžný text, který napsal opět Michal Hrůza. Vyjadřuje podle mě slabost člověka, který ji zpívá: Nechoď blíž, nebo se něco stane, já se toho bojím... Hraje si na drsnou, ale přitom v sobě zároveň ukrývá velkou křehkost.
Hledám, mířím, netuším
Tenhle text vznikal v momentě, kdy jsem moc nevěděla, o čem psát. Tehdy do mé hlavy přistála jedna taková další rada: Piš o tom, co právě děláš. To mě hrozně nastartovalo a napsala jsem text o tom, že člověk sedí v noci doma, sám, nikdo mi nevolá, nikde žádné ruchy, totální klid, a on si tak může unikat do vlastního světa fantazie. I já většinu věcí složila v noci, člověk si lépe vykreslí a představí určité věci, navíc je pro mě velmi inspirativní ticho. Tahle skladba je prostě takovej klidnej večerníček.
Poplach
S Poplachem mi opět pomáhal a.m.almela, který dodal refrén textově i hudebně, zbytek jsme dotvářeli společně. Je to však jediná skladba na celé desce, kterou neprodukoval Honza Muchow, dostal ji na starosti Martin Ledvina. Původně jsem měla v úmyslu spojit na ní dohromady Honzu s Daliborem Cidlinským, který se mnou hrál také v kapele a je to technicky výborný muzikant. Doufala jsem, že když se přidá k Honzovým pocitovým věcem, vznikne něco, co tady nikdy nevzniklo. Jenže dva úplně rozdílné světy se spojit nepodařilo, takže vyhrál ten třetí.
Němá
Tu jsem začala psát ve tři hodiny ráno, kdy jsem přišla plná energie ze studia a nechtělo se mi spát. Byla jsem nadšená z toho, že Honza má možnost díky těm všem stopám a počítačům muziku dělat opravdu sám, a navíc kdy se mu chce. Sedla jsem si k pianu a po dvou hodinách mě napadl tenhle jednoduchý motiv, který se líbil. Němá je pro mě absolutním vrcholem intimity a otevřenosti. Je klidná, ale zároveň je to energetická bomba.
