K návratu Pražský výběr využije nejprve tři finálové koncerty vyhledávací soutěže mladých kapel Jim Beam Music, které svým vystoupením završí. Kapela vystoupí 15. prosince v Brně, o dva dny později v Plzni a 19. prosince v Praze.
"Zahrajeme naše nejznámější věci, ke kterým možná přidáme pár písní z posledního alba Běr," říká kytarista Pavlíček. Na jaře 2004 se Výběr podle jeho slov "vplíží do klubů" a začne existovat jako normální, pravidelně koncertující kapela. Stane se tak ve čtyřčlenné sestavě s baskytaristou Vilémem Čokem a bubeníkem Klaudiem Kryšpínem.
Připomenete se i s památnými kostýmy z osmdesátých let, motýlími slunečními brýlemi, dámskou pletenou čepičkou či chasnickými kalhotami?
Kocáb: To ještě nevím. Bohužel nemáme masku Ropotama, kterou nám někdo ukradl.
Kryšpín: Už se mě známí ptali: Bude síťka ve vlasech? Lidi si dávné koncerty Výběru pamatují. Mně bylo tenkrát čtrnáct, v kapele jsem ještě nehrál. Z Výběru jsem byl úplně hotový. Já kapelu vidím, jako by to bylo včera. Stál jsem vždycky v první řadě.
Které koncerty byly nejlepší?
Pavlíček: Já vzpomínám na koncert v Parnasu, kde jsme běhali po stolech.
Kryšpín: Koncert v pražském klubu Na Chmelnici byl úplně fantastický. Lístky byly rychle vyprodané. Nabízel jsem Jiřímu Hrubešovi, že mu odnesu bubny, abych se mohl dostat dovnitř.
Jiří Hrubeš odešel do emigrace a vy jste se pak stal bubeníkem Výběru. Jak jste měl kapelu nastudovanou?
Kryšpín: Já byl úplný fanatik Výběru, stejně jako můj brácha-dvojče. Znal jsem všechno. Ve škole se kolem mě soustředil kruh dalších skalních fandů. Chodili jsme kouřit na záchod. Jeden kluk měl divné řeči, že prý Výběr nikdo nezná. Tak jsme ho chytili, omotali toaletním papírem a hodili na něj sirku. Nic se mu nestalo, všichni utekli. Když nás pak ředitel školy vyslýchal, hrdě jsem řekl: "Já mám rád Výběr, já jsem toho kluka zapálil." A už jsem letěl ze školy. Ovšem u holek jsem byl nesmírně populární. "To je rebel!" říkaly. Když byl potom Pražský výběr zakázaný, založili jsme s bráchou výběrovskou kapelu Ropotamo.
Jak vnímala tehdejší fandovské nadšení kapela?
Pavlíček: Pro nás to byla velká zábava. V ryzích počátcích Výběru na nás přišlo třeba jen deset lidí. Nevadilo nám to, perkusista Jiří Tomek ještě vběhl mezi ně a roztancoval je. Hráli jsme si.
Kocáb: Dopad muziky Výběru jsem pochopil až na koncertu v Kaplici. Přijely vlaky našich fanoušků, bylo úplně plno. Dorazili tam i policajti se psy, vládla pogromistická atmosféra. Začalo být husto. Komunisti se probrali a pak nás začali válcovat. Do té doby to byla legrace.
Totalitní režim náhle poznal vaši sílu a rozhodl se zakročit?
Kocáb: Určitě. Je neuvěřitelné, co se stane, když cítíte plný proud odezvy od publika. Z té přízně lidí jsme získali obrovskou sílu a přestali jsme se čehokoliv bát. Byli jsme jak urvaní ze řetězu. Maďarsko jsme zválcovali v krátkém čase. Na prvním koncertě nás málem kamenovali, o půl roku později publikum šílelo. Kdyby nás tenkrát nestopli, udělali bychom kariéru aspoň ve východní Evropě.
Pavlíček: V březnu 1983 jsme měli hrát v pražské Sportovní hale, pak nás čekalo vystoupení se skupinou Omega v Maďarsku. Bohužel k tomu už nedošlo. V lednu nás zakázali.
Kocáb: Vlastně nám zničili život. Byla to dost velká perzekuce z hlediska toho, co člověk může v životě dokázat.
Přeskočme dvacet let. Na co chcete navázat nyní?
Pavlíček: Jedná se o to, aby se vrátil duch Výběru. Chceme oživit starého Ropotama. Dříve jsme měli monstrózní turné a pak jsme dva nebo tři roky nic nedělali. Příští rok bychom se rádi vplížili do menších sálů a oživili klubové hraní. To byla kdysi doména Výběru.
Kocáb: Musíme reagovat na odezvu dnešního publika. A nebál bych se malých návštěv.
Pavlíček: Chceme se vrátit k syrové drsnosti Výběru. Na posledním turné s námi hrálo víc muzikantů, používali jsme také elektroniku. Na třech prosincových koncertech se objeví punkový Výběr. Na to se hodně těším.
