Podruhé Collins a jeho skupina vystoupí ve čtvrtek večer.Mnohé nasvědčuje tomu, že rovněž ve vyprodané hale.
"Musíte přijít dřív a včas, na začátku koncertu budu totiž bubnovat," říkal Collins před cestou do Prahy. Někteří lidé asi začátek nestihli, protože je zdrželo prohledávání svršků u vchodu. To už před půl devátou bušil zpěvák do bubnů.
Koncert rozjeli společně s druhým bubeníkem, pak přišel další a salvy rytmů dostávaly halu do varu. Když svůj výstup skončili, bylo všech patnáct tisíc lidí na místě.
"Ahoj Praho!" pozdravil Collins česky a chopil se mikrofonu. Suverénně šéfoval orchestru, který působil jako živel i něžný příboj, to když Collins spustil baladu Against All Odds. Po písni řekl: "Díky."
Kapela včetně pěti doprovodných zpěváků a čtyř dechařů byla rozprostřena po celé délce pódia. Když se vyřádila ve šlapáku Don’t Lose My Number přečetl zpěvák česky z papíru: "Dobrý večer, Praho. Nakonec jsem tady. A ještě jednou díky, že jste přišli." Fanoušky to mile pobavilo a na oplátku si s Collinsem zazpívali baladu One More Night, při které se na širokoúhlém projekčním plátně rozblikala hvězdná obloha.
Collins efekty nešetřil. Při kypře taneční písni Hang In Long Enough žhnula růžová, modrá i bílá světla a sboristé pochodovali po pódiu jako vojáci - v čele s Collinsem. Aby si "sapela", jak ji počeštil zpěvák, mohla po řádění trochu oddychnout, stoupli si všichni dopředu a s Collinsem potichu, jako gospel, zazpívali True Colours, doprovázeni jen trubkou a klávesami.
Hala se proměnila v chrám zasvěcený Collinsovu hraní. Tahle atmosféra vydržela během další křehké písně Come With Me a A Groovy King Of Love. Scéna se zabarvila stylově do ruda.
Pak se reflektory opřely do prostoru, za Collinsem se rozsvítil velký červený nápis PARADISE a publikum spokojeně vyhrklo. Od prvních taktů si pohupováním i občasným zpěvem užívalo jeden z největších hitů Another Day In Paradise.
Pravda, reakce mohla být živější, ale stále bylo co poslouchat a na co se dívat. Při písni We Wait And We Wonder běžela projekce plamenů, zatímco kapela hrála, jako by se šlo mašírovat do války.
Collins vůbec nevypadal na to, že se v říjnu potýkal s chřipkou, ba dokonce ani na to, že by tohle turné mělo být jeho poslední. Zpívání si vychutnával, prožíval melancholický hit In The Air Tonihght, při kterém se pódium zalilo modrým světlem, vrhal se do rytmického příboje písně Dance Into The Light. Ta roztančila i dav pod pódiem.
Zpěvák sázel hit za hitem, jak ostatně slíbil. Při Two Hearts dav mával pažemi zleva doprava, zatímco na plátně se objevila srdíčka a samba Wear My Hat nenechala nikoho v klidu.
Koncert se valil k závěru v tanečním rytmu, při Invisible Touch duněly bubny, třeskaly trubky, lidi si trošku zaskákali a černošská kráska ze sboru hladila Collinsovi pleš. Potlesk haly pak provázel zpěváka vybíhajícího na rampu, která stála za kapelou. Collins se loučil hitem Sussudio, sešel dolů k lidem a některé nechal, aby si zakřičeli do mikrofonu.
Hala si pak přídavek vydupala a vypískala. Byla to skvostná balada It’s Not Too Late, zazpívaná takřka jako spirituál. Collins se loučil tak, jak přišel, usazený za bubny. S celou kapelou a v plné parádě pak zazpíval Take Me Home a v projekci se za ním otáčela Země.
Lidé Collinsovi a jeho kapele uspořádali ovace ve stoje. "Díky, Good Night," řekl zpěvák, když představil kapelu, a zmizel v zákulisí.
