ODPOVĚDI PETRA BENDEHO NAJDETE ZDE
V soutěži Česko hledá SuperStar skončil Petr Bende na druhém místě, ale byl v zásadě spokojen. Vydobyl si nepřehlédnutelnou pozici a získal šanci natočit desku, která dostala název pb. - recenze alba zde
V porovnání s ostatními finalisty měl Bende obrovskou výhodu. Byl nejlépe připravený, otrkaný koncerty a zásobený vlastními skladbami. Ostatně deska, kterou si připravoval už před SuperStar, měla nést jméno Čaroděj podle jedné z písní.
"Když jsem přemýšlel o názvu alba, zvolil jsem pb. Nechtěl jsem dávat přednost žádné písni, ke každé mám nějaký vztah. Stojím si za nimi a rád se pod ně podepíšu svým monogramem," říká Petr Bende. - ukázky z CD pb najdete zde
Cítíte se jako rocker?
Nemám vyhraněný styl. Líbí se mi jazz, melodické balady, samplované tóny, které ve studiu mícháme s živými zvuky. Chtěl jsem, aby moje deska byla pestrá. Každá skladba má svůj charakteristický zvuk. Myslím, že hudebně jsem se rozvinul a nezůstal jen u klasických písní. S producentem Milanem Cimfem jsme předělávali aranžmá, posunuli jsme písně do dalšího rozměru.
Na vašem albu je skladba Let vážkám závidím, kterou bych od vás nečekal a v níž rapuje Gába Al-Dhábba. Jak vznikla?
Základ písně jsem si přinesl nahraný z domova. Ve studiu jsme dodělávali závěr, přidávali smyčcový kvartet a kytary. Gába Al-Dhábba, která přišla nazpívat píseň Nad horú svítá, byla zrovna ve studiu a najednou začala do téhle nahrávky sama od sebe rapovat. Hned jsme ji poslali k mikrofonu. Skladba dostala říz, který jí chyběl.
Píseň Nad horú svítá je původně lidovka?
Je to autorská věc s nádechem lidovky. Složil ji Radek Jelínek, který se mnou hrával. Já s ní mám spojené založení naší kapely, různě jsem ji předělával. S Milanem Cimfem jsme pak dotvořili refrén. Píseň je taková rozmáchlá, zní v ní pochodové rytmy jako ohlas války.
Vznikla nějaká píseň na poslední chvíli?
Byla to třeba skladba Anděl perutí mách. Napadlo mě oslovit Michala Horáčka, se kterým jsme několikrát rozebírali mé texty. On většinou nepíše texty na hotovou hudbu. Nahrávku ode mne přijal s tím, že nemůže zaručit, že něco udělá. Pak zavolal, že má text. Což bylo skvělé.
Dal vám Michal Horáček nějakou profesní radu?
Ani ne, já si jeho názorů vážím. Spíš mě bere jako autora a je rád, že něco nového vzniká. Samozřejmě měl ke mně několik připomínek, hodně by toho opravil. Ale já nechci své texty měnit. Už je mám příliš zažité a spojené s písněmi, i když někde zazní třeba banální fráze. Ale já se tímhle způsobem vyjadřuju.
Jak velkou zásobu písní máte?
Asi šedesát věcí, ale řada ještě není hotová. Na album jsem jich vybral čtrnáct. S jinými písněmi si potřebuji ještě pohrát, hlavně s aranžmá.
To je solidní základ pro druhé album...
No, já sázím na novější věci. Dělám je trochu jinak než předtím, nad některými staršími písněmi si říkám: Panebože, co jsem to napsal.
Jste romantik?
Určitě ano, snad je to z desky cítit. Mám rád melodiku a obrazotvornost, lítání v oblacích. Mám rád hezké věci. Někdy je třeba přitlačit na pilu, ale jindy je fajn, když krásno jakoby vypluje na povrch.
Do jaké míry hrajete na všechny nástroje?
Ve všech skladbách nehraju, pozval jsem řadu hostů, nějaké písně dohrávali i kluci z kapely.
Střídáte na pódiu nástroje?
Hraju na piano, kytaru, foukačku. Dělám i sóla na bicí, aby to bylo zajímavé pro lidi a aby se nějak vizuálně pobavili.
Jak se stalo, že v létě na váš koncert v domovské obci Újezd u Rosic dorazily čtyři tisíce lidí?
Nevím, pro dědinku o 280 obyvatelích to bylo asi úplně šílené. Lidi parkovali v okolí tří kilometrů. Ale byl jsem rád, že jsem mohl takový koncert udělat. Postavili jsme obrovské pódium na fotbalovém hřišti v lese v takovém krásném areálu. Měli jsme ohňostroj, laserovou show.
Ovšem předtím jste v blízké Třebíči "zabral" celé Karlovo náměstí.
Oba koncerty spolu souvisely, jmenovaly se Petr Bende: Děkuji vám. Mám rád také Třebíč, kterou mám spojenou se svým hudebním vývojem a mnoha kapelami. Jen přes rádia se udělala malá kampaň, protože jsme koncert museli o den posunout kvůli dešti. Čekali jsme maximálně dva tisíce lidí. Nakonec nastal kolaps, řada lidí se do města vůbec nedostala. Policie musela řídit dopravu. Starosta říkal, že něco podobného se v Třebíči ještě nekonalo.
Byl to váš největší koncert?
Ano, určitě. U první i poslední skladby jsem si až pobrečel. Tam se cítíme být doma. Mnoho lidí na nás chodilo, i když ne v takovém množství, když jsme hráli v klubech. Hrál jsem i v zábavové kapele, v roce 1994 jsme objížděli sály o pátcích a sobotách. Chodilo na nás třeba osm stovek nebo tisíc lidí.
A mají vás ještě v rodném kraji rádi po té invazi?
Samozřejmě, i když to nečekali.
Co když se vaše deska a album Vlasty Horvátha budou přetahovat v hitparádě? Vzplane mezi vámi řevnivost?
Ne, my tohle mezi sebou nemáme. Jsme rovnocenní partneři a kamarádi. Snad to bylo znát i při finále SuperStar. Několikrát jsme si volali, když byl ve studiu Vlasta nebo já, radili jsme si nebo si jen tak poklábosili.
Máte nějaký konkrétní vzor?
Není jeden, ke kterému bych vzhlížel, spíš se snažím poznávat jiné druhy muziky, než je pop. Těším se na Phila Collinse, v sedmadevadesátém jsem byl na jeho pražském koncertu v T-Mobile Areně. Zásadní zážitek. Mám ho rád i kvůli bicím, hraje také na klávesy, je mi v tom hodně blízký.
