RECENZE: Hity Roxette pořád fungují, závěr koncertu však Gessle neutáhl

Když v neděli večer odstartoval Per Gessle koncert v pražském Foru Karlín letitým hitem The Look své domovské kapely Roxette, publikum vědělo, že tady bude víceméně vše v pořádku. Zdařilý koncert srážely jen nevýrazné balady a podivná dramaturgie v závěru.

Řekněme to hned zkraje. Roxette jako takoví už nekoncertují, protože polovina dua, zpěvačka Marie Fredrikssonová, kvůli nemoci už vystupovat nemůže. Per Gessle tedy s novou kapelou i novým ženským hlasem a s požehnáním své bývalé parťačky vyrazil na turné pod názvem Per Gessle’s Roxette, které startovalo v neděli v Praze.

Per Gessle’s Roxette

65 %

Autor: Per Gessle’s Roxette

Místo konání: Forum Karlín, Praha

7. října 2018

Jistě, pro mnohé je to výprodej, ale pro fanoušky původní švédské kapely jde o nejautentičtější podobu oblíbené muziky. A v klubu sice bylo poloprázdno, ale kapela na pódiu šlapala jako hodinky.

Především oba sóloví kytaristé se vyřádili, třeba píseň Dressed For Success končila brutálním rockovým nářezem. Ale platilo to i o dalších rychlých hitech jako She’s Got Nothing On (But the Radio), která následovala po mezihře z beatlovské Day Tripper a završilo ji bouřlivé sólo.

Gessle si koncert viditelně užíval a ani prořídlý sál ho neodradil od drobného vtipkování. „Tuto píseň jsem napsal ve stejný den jako Joyride, asi jsem tehdy vynechal oběd,“ uváděl skladbu Spending My Time. Jindy zase vzpomínal na nahrávání na italském ostrově Capri, kde „byla hrozně drahá pizza a věčně opilý producent“.

Baladu It Must Have Been Love z roku 1992 ohlásil s tím, že ji napsal dříve během dne na zvukové zkoušce, čemuž naštěstí v publiku nikdo nevěřil, protože jeden z hitů je prostě nezapomenutelný. Ostatně, první refrén odzpívali lidé v sále.

Jenže balady, které jsou samozřejmě stěžejní a nedílnou součástí úspěchu i repertoáru Roxette, tady nějak nefungovaly. Tam, kde kapela pumpovala energii u našlapaných pecek, pomalé songy byly příliš placaté a ve vší úctě ke zpěvačce Heleně Josefssonové, její až příliš řezavý hlas tady neseděl. Čestnou výjimku tvořil ultraněžný a opravdu krásný začátek skladby Crash! Boom! Bang!

Také blok Gessleho sólových skladeb včetně titulní písně z jeho aktuální desky Small Town Talk nepatřil k nejlepším stavebním kamenům večera. Ale dá se pochopit, že i takové si chce autor odehrát a naštěstí těch méně známých kousků mimo výsostné území Roxette bylo jen pár.

Daleko podivnější byla přídavková politika kapely. Na závěr hlavního setu se hrála směs poskládaná z písní How Do You Do! a Dangerous. Už ty by snad měly zaznít každá zvlášť a celá. Ale následně se Gessle a spol. nechali vytleskat na Queen of Rain, což je v pořádku, a... další zpěvákovu sólovku Doesn’t Make Sense. To se nad hlavami diváků vznášel otazník se slovy – kvůli tomu jsme tě přece zpátky nevyvolali!

Následoval další odchod a druhé přídavky s Joyride (konečně!), Listen To Your Heart a písní The Sweet Hello, the Sad Goodbye. Poslední pomalou baladou se Gessle rozloučil, v sále se rozsvítilo a publikum šlo domů zčásti uspokojené, ale závěrem show poněkud roztrpčené.

Což je škoda, protože to byl z větší části úžasně odehraný a šlapající koncert. Ale jeho závěr by Gessle mohl pro další zastávky turné přehodnotit.