André Previn | foto: A. P. Mutter

Oscarový dirigent představil Praze novinku, napsal ji prý pro peníze

  • 1
Pozdní debut na Pražském jaru letos absolvoval americký skladatel, pianista a dirigent André Previn. Ve svých 81 letech je výjimečnou osobností, která ovlivnila klasickou i jazzovou hudební scénu za oceánem.

Na pátečním komorním večeru vystoupil s přáteli-hudebníky v Mozartově Klavírním kvartetu Es dur a poté spolu s klarinetistou Thomasem Martinem uvedl světovou premiéru své Sonáty pro klarinet a klavír.

"Psal jsem na objednávku. Hlavní inspirací byly peníze. Časy, kdy umělci chodili po lese a čekali na múzu, jsou pryč," konstatoval na včerejší tiskové konferenci.

Podruhé se Previn představí ve čtvrtek v čele České filharmonie, s níž připraví českou premiéru své skladby Diversions, dále Koncert pro klarinet a orchestr Aarona Coplanda a Dvořákovu Sedmou symfonii. První zkouška se uskuteční v úterý.

Na zvuk prvního českého orchestru, který dosud nikdy nedirigoval, je Previn zvědavý. "Nebylo by férové posuzovat ho podle nahrávek. Je pravda, že za posledních deset patnáct let se zvuk orchestrů dost sjednocuje. Když jsem byl malý kluk, tak stačilo, abych pustil rádio a hned jsem poznal, kdo hraje," tvrdí.

André PrevinAndré Previn

S Coplandem, který zesnul před deseti lety, se Previn často potkával na letním festivalu a workshopu pro mladé hudebníky v Tanglewoodu. "Byl to vynikající člověk. V Americe není hudebník, jehož by neovlivnil. Napsal i výborné knihy o hudbě, které stojí za to si přečíst," říká Previn.

Pokud jde o Dvořáka, Previn oceňuje nahrávky Talicha a Kubelíka. "Jsou to skvělé snímky, ale neovlivňují moji interpretaci. Znám i některé skladby Bohuslava Martinů, ale zdaleka ne celé jeho dílo," zdůrazňuje. V současnosti Previn pracuje na své třetí opeře, která bude následovat po titulech Tramvaj do stanice touha a Brief Encounter.

Kino? Třikrát ročně

"Komponuji také koncert pro cello, složil jsem i nový violový koncert pro Jurije Bašmeta," prozrazuje.

Svůj čas Previn v současnosti věnuje především klasické hudbě a orchestrům, z nichž některým v minulosti šéfoval. K nejlepším řadí především Vídeňské filharmoniky a Bostonský symfonický orchestr.

Na jazz, v němž si jako pianista získal reputaci v padesátých letech, už moc času nemá. "Ročně odehraji na sto koncertů, takže k projektům z jiných žánrů už se vlastně nedostanu," pokračuje.

A třebaže je držitelem čtyř Oscarů za hudbu k filmovým muzikálům, ani film už dnes do jeho života příliš nezasahuje. "Ve filmovém studiu jsem byl naposledy před pětatřiceti lety, do kina chodím třikrát za rok," přiznává.