Před časem jsme zde – v souvislosti s úmrtím Michaela Jacksona – vedli úvahy o tom, jak odlišné je vnímání hudební scény v Čechách a ve světě, zejména ve Spojených státech. A neuběhl ani měsíc a máme tu přímo čítankový příklad. Rob Thomas je totiž za oceánem skutečně hvězda první kategorie. A u nás? Darmo mluvit...
Z postgrungeových kapel byli Matchbox Twenty jedni z nejúspěšnějších, prodali kolem 45 milionů kusů svých alb. Ze samotného Thomase vlastně udělal sólovou hvězdu Carlos Santana, když jej v roce 1999 pozval na své comebackové album Supernatural. Thomasem zpívaný hit Smooth znal a snad dodnes zná opravdu každý (v tomto případě i v Čechách). U písničky, která dostala tři Grammy, by opak byl hodně smutným konstatováním.
V polovině nulté dekády si dali Matchbox Twenty pauzu, kterou Thomas vyplnil přípravou sólového debutu ...Something To Be, ze kterého se v roce 2005 stal v Americe kasovní trhák: album nastoupilo už v prvním týdnu po vydání na první příčku americké hitparády a jeho prodej byl multiplatinový. Nemluvě o tom, že kromě komerčního úspěchu zaznamenalo i velmi pozitivní přijetí odbornou veřejností.
Matchbox Twenty sice opět obnovili činnost (zatím poslední album s vtipným názvem Exile On Mainstream vydali v roce 2007), nicméně Thomas se sólové dráhy, jak vidno, nevzdává. A dělá dobře.
Žádné ukolébavky
Původní název jeho druhé sólovky měl znít Her Diamonds, podle úvodní písně a zároveň prvního singlu, nakonec Thomas zvolil – bez ohledu na to, že dalším singlem je Someday – jako klíčovou píseň Cradlesong. Což ovšem rozhodně neznamená, že by takto pojmenované album obsahovalo samé ukolébavky a že by při jeho poslechu hrozilo usnutí.
Thomas sice poněkud ubral na expresi (v jedné recenzi na minulé album padlo přirovnání, že Rob zpívá, jako by chtěl sníst mikrofon – to tady vcelku nehrozí), ve svých sedmatřiceti letech nicméně dosáhl bodu, kdy skvěle pracuje s mnoha polohami svého výborného, v nejlepším slova smyslu chlapského (nikoli však trapně chlapáckého) hlasu, a nedostává se do pasti ani ve chvílích velkých výškových skoků jako třeba v Mockingbird.
Thomas je ovšem především výborný skladatel, kterému šel zdárně na ruku producent a aranžér Matt Serletic. Je to zvláštní, sound alba vlastně v mnohém odkazuje k pomp rocku 70. let, který by dnes už kromě beznadějných staromilců málokdo vydržel poslouchat, natož nahrávat, přitom na něm ale není ani stopy po konzervativismu.
Současná je nejen rytmická stránka písní, ale i použité zvuky. Vnitřní členitost skladeb je jednak "vykoupena" silnými melodiemi, jednak ji udržuje kdesi pod povrchem (tedy tam, kde ji objeví jen ten, kdo má chuť si nahrávky analyzovat) bez zádrhele běžící "stroj" písně jako celku, potažmo výborně poskládaného čtrnáctipísňového alba.
Rob Thomas: Cradlesong
Vyd. Arlantic/Warner Music, čas 53:45
Hodnocení iDNES.cz: 80 %
