GLOSA: Kytarista Norbi Kovács hraje obyčejné písničky beze slov

V pozdravech muzikantských přátel, které provázejí booklet sólového alba v Praze domestikovaného maďarského kytaristy Norbiho Kovácse nejpřesněji popisuje jeho hru Petr Skoumal. "Když na Norbiho koukáte, máte pocit, že hrát na kytaru není nic těžkého," píše. Platí to i o albu s názvem Takžetak.

Norbi Kovács je už řadu let členem tria Ivana Hlase (v pozadí)

Norbi Kovács (obal)

Řekne-li se, že se jedná o převážně instrumentální album kytarového virtuosa, asi se leckdo ošije, možná vyděsí. Ale každý, kdo Kovácse viděl někdy hrát, ať už s Ivanem Hlasem, Petrem Skoumalem nebo třeba Máriem Bihárim, dobře ví, že tady žádné přešlechtěnosti a akademická nuda nehrozí.

Takžetak

85 %

Norbi Kovács

vyd. Norbikov 2013

Kovácsovy skladby jsou vlastně písničky, jen většinou beze slov. Ale toho si vlastně ani nevšimnete. Mají své melodie i jasnou a přehlednou stavbu. A také promyšlená aranžmá, v nichž mají kromě převládajících akustických kytar úlohu i další instrumenty, které Kovács sám nahrál, třeba resofonická kytara, ukulele nebo mandolína.

Nejde o prostředky, na nichž by jen vyniklo ostentativně předváděné technické mistrovství. Skladby vycházejí z klasických kytaristických forem, jako je ragtime, folk, trocha blues, stopy gypsy jazzu i flamenka. Ale je tu i coververze písničky Petroleum lámpa od nejslavnější maďarské kapely Omega, zjevně Kovácsův hřích mládí.

Žádná z nich ale není "hudba jen  pro kytaristy". Na to je Norbi Kovács až příliš dobrý muzikant, žádná cvičená opice.