Audio Bullys

Audio Bullys | foto: archiv

Nitroglycerín pod jazyk taneční scény

Audio Bullys nejsou jako většina tanečních kapel, co znáte. Dokážou znít agresivně a drze, že byste si netroufli jim zpříma pohlédnout do očí.

Zároveň umí být melancholičtí, že byste se s nimi podělili o poslední cigáro. A i když mi trvalo pár poslechů, než jsem si to uvědomil, svůj house-break-garage-oldskool-rap na Generation oproti debutu Ego War ještě vylepšili.

Opět střídají skladby na party a do sluchátek -  a opět jim jde obojí výborně, jen místo nihilismu jako v singlu We Don't Care s vyřváváním "What the fuck??!!" přešli i na balady jako v nečekaně bezoblačné I'm In Love s lehkou piano vyhrávkou, kde Simon Franks i normálně nyje. Byť stále hlasem někoho, kdo na vedlejší úvazek dýluje crack.

Jeho melodický rap vám možná připomene mladší verzi Roba B. ze Stereo MCs a když bude deklamovat věty jako "Too much of my life I spend on a weekend," budete přesně vědět jak to myslí. Hlavně se tuhle desku nepokoušejte hodnotit přes singl se samplem od Nancy Sinatra, co znáte z Kill Billa.

Je to jenom vějička a riskujete ostudu. Stejně jako pozvání Matta Suggse z Madness nebo rappera Roots Manuva není marketingový tah, ale normální fanouškovská libůstka, jako když si Monkey Business pozvali Fredda Wesleyho nebo Dr. Roberta. Deska roku? Taneční zcela určitě.

AUDIO BULLYS - Generation (EMI)
Nej skladby: Keep On Moving, All Sing Along, Get Myself On Track
Hodnocení Filter: