"Už ani metal není, co bejval, když na fotopas píšou, že hraje Tallica. Že by jim došly prachy a není už ani na slabiku navíc?" zaznělo před koncertem v hloučku fotografů.
"Já poznám jen Nothing Else Matters, ale třeba mě to bude bavit," ozvalo se v davu před vstupem na plochu.
"Se dojdu vychcat sem, v tom tunelu bych chcal na nohy sobě a dalšímu milionu lidí," od zátarasů před halou.
A říkalo se toho vlastně mnohem víc. Ovšem tyto hlášky jsou pro koncert Metalliky v pražské SynotTip areně (nebo Edenu nebo na Slavii - jak kdo komu fandí) klíčové.
Vstup na plochu z bočního vchodu, tedy nikoliv z tribun, jak byli lidé zvyklí, připomínal stoku. Kdyby v úzkém tunelu vypukla panika, dopadlo by to v něm podobně jako na Loveparade v Duisburgu. Jen s tím rozdílem, že by se ušlapaní váleli v moči a pivu. Našli se totiž lidé, kteří svůj měchýř ze záhadného důvodu nevyprázdnili na přistavených toaletách nebo u plotu před areálem, ale "na tajňáka" mu ulevili bokem v davu. K tomu vybryndaná piva. Nádhera.
Metallica vystoupila 7. května 2012 v Praze.
Hned za vstupem se logicky vytvořil lidský špunt z těch, kteří se ani ze zvědavosti nešli podívat dál na plochu, kde v zadní části bylo relativně volno. Menším fandům naštěstí udělala kapela radost velkoplošnými projekcemi, takže i s metrem padesát se dalo s hlavou zalomenou dozadu vystoupení přežít.
Kapela, původně nahlášená na 20. hodinu, na sebe nechala chvíli dramaticky čekat, za což si vysloužila nespokojený pískot - jediný toho večera. Zda se její vzrušení alespoň blížilo tomu, s jakým přijeli fanoušci v prvních řadách, se dá jen spekulovat, ale kapela v Praze zahajovala turné. Sice se starým dobrým "černým" albem, ale nově.
A právě to "nově" večeru ublížilo. I když se třicetitisícovému davu večer očividně líbil, tolik much, co musí Metallica na dalších koncertech vychytat, by stěží pobrala jedna mucholapka. Po úvodní Hit The Lights se kapela s fanoušky okamžitě naladila na stejnou vlnu. Když vzápětí přidala titulní skladbu alba Master of Puppets (1986), začalo to vypadat na pěkný osmdesátkový večírek.
Jen kdyby se tak kapela držela toho, co nejlíp umí - bavila lidi bez zbytečných opiček. Dav si totiž nejvíc užíval ve chvíli, kdy si se svými miláčky mohl jen tak zazpívat, respektive zařvat, a zašermovat rukou nad hlavou. Ať už při Enter Sandman - písni, která "černé album" otevírá, nebo u dalších skladeb jako Don't Tread Me On nebo My Friend of Misery, které nejsou z koncertních verzí tolik známé.
Zklamáním pro natěšeného fanouška musela být milionkrát omletá hitovka Nothing Else Matters. Rutina, s níž ji Metallica "odšmrdlala", připomínala mechanický pohyb prodavačky za pokladnou v kterémkoliv obchodním domě. A Hetfieldův falešný zpěv vše jen dorazil. Jestli takhle balada vznikla pro jeho ženu, musela se doma včera uškytat. K zalknutí.
Kapela navíc mezi jednotlivými skladbami dělala nečekané pauzy, chvílemi zhasínala, aby po minutě za velkého jekotu opět pokračovala. Jako by ladila detaily a přímo na pódiu vybírala další písničky. Koncert tím v nejlepších okamžicích ztrácel na tempu a jistotě a na míle se vzdaloval uvolněnému vystoupení, které kapela na stejném místě odehrála v roce 2008.
Bavit se o zvuku bývá vždy ošemetné. Stačí se postavit na špatnou stranu a už si člověk připadá jako konzervě. Pražský koncert měl několik míst, při nichž se z beden na chvíli ozývala Metallica nečekaně z dálky a jindy až příliš zblízka. Vše si ale nakonec sedlo, ale v tu chvíli už bylo vlastně jedno, co se děje na pódiu.
S otevřenou pusou se hledělo vzhůru a do rytmu "hrozilo" na Fuel. A když už se pořadatel začal nervózně dívat na hodinky (v Edenu se "končívá" s desátou večerní), Metallica do závěrečných přídavků spustila laserovou show. Nadšení, které zelené nenahmatatelné čáry vyvolaly u lidí, se podobalo hysterii.
"Ať už to vypnou, z toho bolí hlava a nemá to s nima nic společnýho," odseknul při laserové show dvoumetrový fanda.
"Mávej, ať vidí, že jsi s nima. Nebo s náma," přesvědčoval mě jeden z nadšených milovníků kapely.
To, co k původně thrash metalové kapele jednomu nesedí, tedy show vystřižená z výpravných tanečních orgií, druhého dokonale položí. "Praho, Metallica tě kur... miluje. Nemohli jsme si vybrat lepší místo, odkud vyjet na turné," loučila se dojemně čtyřka Hetfield - Ulrich - Trujilo - Hammett z pódia a bylo vidět, že se jí jen tak nechce odejít.
Metallica vystoupila 7. května 2012 v Praze.
Na to by se chtělo říct, že tě Praha, Metalliko, taky miluje. A to máš dost kliku. Protože právě ti nadšení fanoušci z tebe dělají mnohem větší zázrak, než kterým ve skutečnosti jsi.
METALLICA
Praha, SynotTip arena, 7. května 2012.
Předkapely: Gojira, Machine Head.
Hodnocení iDNES.cz: 60 %
