Kabáti na závěr festivalu jsou skvělá volba. Málokterá tuzemská skupina se po velkých pódiích umí pohybovat s takovou samozřejmostí jako právě oni. Koncert odpálila songem Dole v dole, v rychlém sledu pak následovaly pecky jako Děvky, ty to znaj nebo Porcelánový prasata.
Obří produkce a standardně odehrané vystoupení. To není žádná výtka, Kabát prostě své řemeslo skvěle ovládá a jeho koncerty jsou v tomto ohledu potěchou pro oči i uši. Skrze další dávku hitů se kapela dopracovala až k závěrečné Pohodě. Sázka na jistotu, řeklo by se, ale na festivalech to snad ani jinak nejde.
Wanastowi Vjecy měli čas na hlavním pódiu vyměřený před Kabátem. Některá jejich předchozí turné dopadla spíš špatně, proto byla na místě zvědavost. A bylo to zdařilé!
Robert Kodym využil služeb Tomáše Varteckého s druhou kytarou a ve spoustě pasáží se soustředil jen na zpěv. Vartecký také obstaral většinu sólových partů, i když třeba v písni Lži, sex a prachy se této pocty chopil sám autor.
Kapela zařadila několik skladeb ze zatím poslední desky Alchymie – parádní nářez jménem Karlovy Vary nebo naopak baladu Moje lásko. Většinu setlistu však pochopitelně tvořily prověřené pecky jako Andělé, kdy oba kytaristé vyběhli na molo dělat blbinky, Nahá odehraná za doprovodu pochodového bubnu a tamburiny v country stylu nebo vyřvaná Neděkujem, vypadněte.
Samozřejmě nemohla chybět Sbírka zvadlejch růží nebo Tak mi to teda nandey pěkně od začátku s rozezpíváváním davu. A Bedna od whisky mezi přídavky.
Ze základního rockového setupu – dvě kytary, basa a bicí – dovedla kapela vytřískat maximum. Kodym byl hlasově v dobré formě, zazněly očekávané pecky a Wanastovkám se povedlo na publikum přenést nemálo energie.
