Rolling Stones: No Filter Tour (4. července) 100 %
Kdo bude na prvním místě, se asi dalo čekat. „Kdo ze středečního koncertu Rolling Stones v pražských Letňanech neodcházel zcela uspokojen a s očima navrch hlavy, nemá duši. Kdo z jakéhokoliv důvodu vynechal, nemá rozum. Staří pardálové totiž předvedli show roku a pro mnohé fanoušky to dost dobře mohl být nejlepší koncert života,“ naznačil Václav Hnátek už v úvodu pochvalné recenze Rolling Stones přivodili pražskému publiku hudební vrchol roku.
A co dělalo z pražského koncertu Rolling Stones tak jedinečnou událost? „Spousta drobností. Od začátku usměvavý a až podezřele živý Richards (loni v září v Mnichově prvních pár písní působil jako zombie). Mluvilo se málo, ale i tak snad devadesát procent průvodního slova zvládl Jagger naučenou češtinou,“ popisuje recenzent. „Zařazení dylanovky Like a Rolling Stone, kterou jinak kapela hrává jen zřídka. Výtečné instrumentální výkony všech zúčastněných včetně sól v Honky Tonk Women nebo podmanivé baskytarové linky Darryla Jonese v Miss You,“ vypočítává dále.
Iron Maiden: Legacy of the Beast (20. června) 100 %
Absolutní zážitek přinesli na stejné místo jen o pár dní dříve i další Britové. „Nabušený setlist čítal celkem šestnáct položek a umně skloubil letité hity s méně hranými či dokonce téměř raritními songy. Poprvé od roku 1986 tak naživo zazněl Flight Of Icarus, při němž šlehaly ohně z plamenometů, které měl Dickinson připevněné na předloktí,“ nešetřil chválou náš editor Petr Skácel, který mimo jiné poukazoval na dokonalou show.
„Nade vším pak čněl Dickinsonův – v dobrém slova smyslu – skoro až divadelní výkon. Po pódiu naběhal kilometry, vystřídal nespočet kostýmů a převleků, šermoval s mečem, hecoval fanoušky nebo bojoval s figurínou maskota kapely Eddieho. Koncert přitom odsýpal hodně rychle, jediný proslov k fandům měl britský zpěvák před písní The Clansman, kdy zdůrazňoval význam boje za svobodu a ocenil československé válečné letce v RAF,“ napsal dále v recenzi Iron Maiden přivezli spitfire, divadlo i bezchybného Dickinsona.
Sting + Shaggy: The 44/876 Tour (16. listopadu) 100 %
A ještě jednou sto procent. Zasloužil si je veterán Sting, který letos trochu nečekaně spojil síly s Jamajčanem Shaggym, své aktuální album pak společně přivezli do pražského Fora Karlín. „Stingovy koncerty jsou hudební zážitek vždy, ale tady dostali návštěvníci ještě něco navíc. Každý hudebník by měl mít svého Shaggyho, neposedného čertíka z krabičky, který pobíhá po pódiu, účelně hecuje publikum a ještě se do toho v pravou chvíli vloží skvělým zpěvem,“ uvažuje náš recenzent v textu Sting, Shaggy a koncert jako vytepaný z čiré lásky k hudbě.
„Sting s kapelou to valili kupředu nekompromisní silou a Shaggy měl publikum jako na povel – ruce nahoru, tleskat, jste nejlepší publikum, Praho – aniž by to působilo trapně nebo podbízivě. To byla skutečná vysoká škola pódiové komunikace,“ píše dále.
Arcade Fire: Infinite Content Tour (15. června) 95 %
Jen o stupínek níž dopadlo první tuzemské vystoupení Arcade Fire. „Emoce, barevný zážitek, dokonalou show a hlavně skvělou hudbu přinesl páteční koncert kanadsko-americké kapely,“ psal po dubnovém koncertě Tomáš Šťástka. „Je jedno, zda právě slyšíte country, reggae, punk či elektroniku - parta okolo Wina Butlera vždy sází na silné melodie, které se klenou nad všemi zvládnutými styly. Nezáleží, zda inspiraci čerpá v tradici severoamerického písničkářství či v živelnosti haitských kořenů,“ zaznělo dále k vystoupení ve zdaleka ne zaplněné pražské O2 Areně.
„Ač není zpívání mezi fanoušky nic překvapivého, v podání Arcade Fire to působilo nenuceně a upřímně. Když k tomu připočteme působivé projekce, nevtíravou světelnou show, dobře provázané přechody mezi jednotlivými písněmi i skvěle zrežírovaný závěrečný odchod do šatny, máme tu minimálně jeden z největších koncertních zážitků tohoto roku,“ uzavírá recenzi Nad Prahou vyšla diskokoule a Arcade Fire odehráli koncert roku.
Česká filharmonie: Má vlast (12. května, Pražské jaro 2018) 90 %
Míchat „hrušky s jablky“ se nevyplácí, ovšem vzhledem k vysokém hodnocení nesmíme v našem seznamu vynechat ani klasickou hudbu. Konkrétně letošní zahájení Pražského jara, které odstartovala Smetanova Má vlast v podání České filharmonie pod taktovkou Tomáše Netopila.
„Netopil prokázal, že tradici umí ctít, využít, ale současně do ní vnést i něco vlastního. Především jakousi odlehčenost, nesklouzávající do povrchnosti, dále smysl pro kontrasty a pointy. Možná se v tom odráží i dirigentova rostoucí zkušenost s operním provozem. Vše bylo tempově a dynamicky promyšleno, rozvrženo a provedeno s mírou,“ chválila v recenzi Ladná, jímavá, napínavá. Má vlast se ocitla v dobrých rukách naše kritička Věra Drápelová. „Orchestr hrál jedním slovem skvěle, měkce a ladně, Netopila jednoznačně následoval. Pro budoucnost to je jistě dobrá zpráva,“ dodala.
Depeche Mode: Global Spirit Tour (31. ledna) 90 %
Metallica: Worlwired Tour (2. dubna) 90 %
Ozzy Osbourne, Hollywood Vampires: Prague Rocks (13. června) 90 %
Že skvělých koncertů bylo letos opravdu požehnaně, ukazuje i další trojice večerů, která shodně dostala vysokých devadesát procent. Opět zde jde bez výjimky o klasiky a legendy svých žánrů. Místo výňatků z recenzí tentokrát nechme mluvit videa; do samotných reportů z každé ze tří zmíněných akcí se dostanete kliknutím na název koncertu.
Leoš Mareš (24. dubna) 50 %
Že jsme místo obvyklých pěti věnovali nejlepším koncertům míst šest, má svůj smysl i v dolní čísti žebříčku. Ukazovat jako propadák roku koncert, který dostal lehounce nadprůměrných 55 procent, je totiž nesmysl, takže vám nabídneme jen čtyři nejhorší.
Čtvrté místo od konce obsazuje Leoš Mareš. „Po vizuální a organizační stránce to byl majstrštyk, který by mohly závidět i cizí produkce. Jen poslouchat moc nebylo co,“ píše v recenzi Show umí, na hudbu měl Leoš Mareš hosty a stejně nepřesvědčil Václav Hnátek.
„Pelmel hostů byl celý tak trochu navíc a jen díky němu čněl fakt, že byla show dobrá, leč její podstata se trochu ztrácela. Marná sláva, jako estráda to bylo nedostižné. Jako koncert, a tak byla akce inzerována, to ani plejáda zpěváků nemohla vytáhnout nad průměr,“ dodal náš hudební recenzent ke koncertu v pražské O2 Areně.
Daniel Landa: Turné 50 (27. října) 50 %
Jen na průměrné hodnocení, které však letos bohatě stačí k umístění na chvostu, dosáhl i Daniel Landa se svým jubilujícím turné. „Jednu věc brzy padesátiletému Landovi upřít nelze. Během sobotního koncertu v brněnské DRFG Areně se vážně naběhal. Zpěvák si totiž na svém aktuálním narozeninovém turné naprojektoval pódium uprostřed hal, takže během dvouhodinové show musí svou přítomností obšťastňovat fanoušky na všech stranách,“ psal po prvním českém zastavení turné náš recenzent v textu Padesát let Landy, sto Československa a trochu provinční show.
„Horší už to bylo se zpíváním. Falešných tónů bylo víc, než lze uznat za běžnou oběť pódiového nasazení. Byť Landa skutečně běhal a do svého projevu dal maximum. Ale hlasová nedostatečnost obzvlášť vynikla, když v refrénech pěl unisono s hostujícím Přemyslem Pálkem,“ zaznělo v textu.
Ritchie Blackmore’s Rainbow: Memories in Rock 2018 (20. dubna) 40 %
I na samotném dně došlo na jednu legendu rockové hudby. Ritchie Blackmore přivezl do O2 Areny show, která místo avizovaných Rainbow zněla spíše jako Deep Purple. „I to by mohlo být dobré. Bohužel poněkud chladný přístup muzikantů a mizerný zvuk koncertu podrazil nohy,“ uvažoval o nepříliš povedeném večeru náš recenzent v textu Rainbow hráli hlavně Deep Purple, zvuk byl strašný a show nulová.
„Bohužel veškerou snahu shazovaly dlouhé a tiché pauzy mezi jednotlivými skladbami, spíš hraná než skutečná zpěvákova snaha o rozhýbání publika a nulová show,“ vysvětluje dále. „Jestli však něco koncertu opravdu chybělo, byl to alespoň náznak jakékoliv show. Je naprosto v pořádku, že některé a převážně postarší kapely nenaskakují na současný trend, kdy je publikum připravené nechat se ubavit k smrti. Ale upřímně řečeno, takto prkenný koncert by neobstál ani v sedmdesátých letech, kdy byli Rainbow na vrcholu slávy,“ pokračuje recenze.
Thirty Seconds to Mars: The Monolith Tour (19. dubna) 30 %
Na nejslabší koncert roku jste podle našich recenzí letos mohli vyrazit do Tipsport Areny. „Nepolepšili se. Američtí rockeři z kapely Thirty Seconds to Mars po sobě v pražské Tipsport aréně zanechali rozporuplné dojmy už před čtyřmi lety. A čtvrteční koncert na stejném místě nezůstane v paměti jako dobrý zážitek,“ psal k letošnímu pražskému koncertu Josef Martínek.
„Jared Leto neoslnil po pěvecké stránce, na to až příliš často chyboval, ale ani pověstným charismatem hollywoodského herce, protože s fanoušky komunikoval překvapivě málo. A s koncertním nasazením to také nepřeháněl. Jeho výkonu chyběla jiskra, daleko živější byli paradoxně skalní příznivci, kteří si přinesli kapelní vlajky a poslušně poskakovali a zvedali ruce při každé písničce,“ nešetří náš text Thirty Seconds to Mars se zmohli jen na popěvky a mávání vlajkou.
„Už v úvodu při písničce Up In The Air se projevil zásadní neduh večera – špatný zvuk. Tak špatný, že jednotlivé skladby v průběhu vystoupení splývaly v jednu velkou zvukovou bublinu, ze které sice vyčníval frontmanův chraplák, ale se srozumitelností slov už to bylo horší,“ zaznělo ještě.
