King Crimson přijedou do Archy

- V komornějším prostředí pražského Divadla Archa vystoupí zítra někdejší velikáni progresivního rocku King Crimson. Kořeny kapely, již vede kytarista Robert Fripp, sahají do šedesátých let. Její tvorba, odříznutá od blues, čerpala z punku, vážné hudby i jazzu a nevyhýbala se ani minimalismu nebo zvukovým experimentům. King Crimson se dokázali na scéně udržet, přestože Fripp několikrát skupinu rozpustil.

Jedním z Frippových nejvytrvalejších spolupracovníků je zpěvák a kytarista Adrian Belew, jenž s King Crimson vystupoval i při jejich pražském koncertu před čtyřmi lety.

Rozhovor s Adrianem Belewem

Jak vznikalo nové album The ConstruKction Of Light, které nyní koncertně podporujete?

Nahrávali jsme je u mě ve Státech. Robert Fripp se zabydlel v pokoji pro hosty vedle nahrávacího studia a bubeník Pat Mastelotto a baskytarista Trey Gunn si pronajali byt kousek od nás. Začali jsme někdy vloni v říjnu a v lednu 2000 jsme to měli hotové. Náš původní nápad byl sejít se a začít nahrávat bez příprav. Robert měl nachystáno pár instrumentálních kousků, ale jinak se vše rodilo tady.

Jakým způsobem vznikají skladby King Crimson?

Existuje jich víc. Když jde o instrumentálku, sedneme si a každý den na ní děláme. Pořád dokola. Diskutujeme o různých aranžmá a podobně. U písničky postupujeme úplně jinak. Ovšem u téhle nové desky jsem se rozhodl nenabízet kapele hotové písně - nejprve jsem nechal kolegy, aby dali dohromady hudbu, a na ni jsem pak napsal písničku. Třeba Oyster Soup vznikla tak, že jednoho dne kapela něco nahrála, já si z toho kousek vzal a začal jsem tomu měnit aranže, harmonie, vytvořil jsem melodii a text. Tohle je moje role v King Crimson. Dělám melodie, píšu texty a zpívám. Instrumentální věci skládá spíš Robert Fripp.

Rozhodujete také o všech možných zkresleních vašeho hlasu?

Ano, vše, co se týká hlasu, si dělám sám. U každé písničky se snažím vytvořit určitou postavu a svůj hlas jí pak přizpůsobuji. Fripp moje nápady akceptuje. Víte, spolupracuji s ním dvacet let a náš vztah je neobvyklý. Beru ho jako partnera a na druhé straně mám jeho podporu.

Vaše nové album zní, jako by bylo natočeno někdy v sedmdesátých nebo osmdesátých letech. Je to záměr, nebo neochota hrát jinak?

Záměr to určitě nebyl. Teď mi někdo povídal, že zníme jako staří Yes, a můj manažer zase říkal, že v nových nahrávkách slyší Stinga. Takový záměr jsme neměli, ale je pravda, že proplétajícími se kytarami jsme se snažili trochu přiblížit deskám King Crimson z osmdesátých let. A když jsme si tohle připustili, tak hudba skutečně dostala šmrnc našich desek z té dekády. Zpěv je ovšem úplně jiný, nikdy předtím neměli King Crimson tolik harmonií ve vokálech. Možná ty sbory lidem připomínají právě Yes; mně to zní jako můj hlas s muzikou King Crimson dvacet let starou. Na desce je taky skladba Larks Tongues In Aspic, její čtvrtá část. To je věc, kterou Fripp skládá vlastně v průběhu několika desetiletí. Navazuje na styl, který dříve vytvořil. A podle mne to je třináct minut špičkové hudby, vrchol desky.

Co vlastně budete v Praze hrát?

Asi ne věci ze sedmdesátých nebo osmdesátých let. Momentálně to vypadá, že zpětně sáhneme maximálně do roku 1993. Ale uvidíme. Chceme samozřejmě hrát novou desku. Část koncertu bude improvizovaná. V nové sestavě hodláme psát takříkajíc na nový list papíru. Ostatně, když tedy zníme jako staří King Crimson, tak se do minulosti ani moc vracet nemusíme...

Šéf a kytarista kapely King Crimson Robert Fripp.