RECENZE: Kabát i na turné ke třicetinám sází po čertech na jistotu

Člověk nemusí být ani skalní fanoušek, aby z proslovů mezi jednotlivými skladbami většinou poznal, jaká bude následovat. Kapela Kabát, která se drží mezi největšími českými hudebními tělesy, prostě na překvapení nehraje. Předvedla to i v sobotu v Ostravě.

Co se technické produkce samotného koncertu týká, mohli by Kabáti pořád ještě mnohé svoje kolegy školit. Od prvních tónů, jež v sobotu v ostravské Dolní oblasti Vítkovice zazněly ukázněně pět minut po osmé večerní, bylo vše správně. Zvuk dost nahlas, ale tak akorát vyvážený. Rozumět bylo každému slovu, kytary přesně zařezávaly.

Po čertech velký turné

70 %

Autor: Kabát

Místo konání: Dolní oblast Vítkovice, Ostrava

8. června 2019

A rovněž téměř od začátku sázel Kabát na jistotu v podobě hitů. Ano, zazněly i písně často nehrané jako Corrida nebo Bahno (na tomto turné hrané poprvé od roku 2009, respektive 2004), ale jinak se už zkraje koncertu do davu valily pecky jako V pekle sudy válej nebo Porcelánový prasata.

V tomto ohledu je potřeba kapelu pochválit. Vymanila se trochu z oprávněně kritizované dramaturgie druhého koncertu na Vypichu před pěti lety, kdy v podstatě zopakovala stejné písně. Kabát slaví třicetiny a dovoluje si zařazovat chuťovky, což je osvěžující.

Dokonce ani při čekání na tmu nebyl koncert polovičatý. Ne, že by Kabát vizuálními efekty nějak šetřil. Ohně šlehaly při písních Dole v dole i Go satane go a silně do ruda zbarvená byla obří scéna i obrazovky také třeba při Burlacích. To už se blížil konec show a byla tma, ale síla koncertu Kabátu tkví v refrénech hitů, které fungují dobře i před západem slunce.

Ve finále tak koncert trpěl hlavně druhým velkým neduhem open air akcí – oproti halám je publikum poněkud rozplizlé, tribuny daleko od pódia a atmosféra těžko může být tak semknutá. Josef Vojtek to zkraje večera ostatně komentoval: „Vy nás na těch tribunách neslyšíte, že nezvedáte ruce?“

Jeho „konferenciérské“ vstupy mezi písněmi konec konců patřily k tomu nejslabšímu z celého večera, což není překvapení, a pokud někdy padal řetěz, bylo to právě ve chvílích, kdy se nehrálo.

I když vzpomínky na účast v Eurovizi („dostali jsme jediný hlas z Uzbekistánu“) i nová hymna dálnice D1 v podobě písně Buldozerem („nevím teda, jestli si to ty dělníci, co tam budou už asi do konce života, budou zpívat“) pobavily.

Ale jakmile se opět ozvala muzika, jeviště i hlediště ožily. A jelo se ve velkém stylu – Dole v dole, Bára, Colorado, Na sever, Šaman… až k závěrečné Pohodě a přídavkům, které tradičně vyvrcholily songem Moderní děvče.

Jako dobrá volba se ukázaly i obě předkapely. Doctor Victor nabídl soudobý pohled na hard rock a Limetal předvedl spolehlivé vystoupení starých pardálů, v jehož rámci zavzpomínal i na Standu Hranického, zpěváka Citronu, který by v uplynulých dnech oslavil osmašedesáté narozeniny. Hlavně však Kabát začal hrát asi dvacet minut po Limetalu, takže se nekonaly žádné hvězdné manýry a zdlouhavé vyčkávání.

Podle zpráv z předchozích koncertů v Brně a Bratislavě to vypadá, že Po čertech velký turné ke třicátému výročí celkovou návštěvností překoná i Po čertech velkej koncert na pražském Vypichu před pěti lety. Protože ve světě Kabátu je vše v pořádku. Byť si kapela jede to své a ze svých kolejí se nenechá vyhodit.