Nejlegračnější ze všeho jsou rádoby hluboké plky bývalé dětské hvězdičky Justina Biebera, jak je na tom planeta špatně, lidé jsou zdecimovaní izolací, nemohou se vídat, mají k sobě daleko, jsou osamělí, tudíž je potřeba je spojit, potěšit a dodat jim sílu, nejlépe nějakou pěknou písničkou.
Hudba ve svých nejsilnějších vlnách opravdu dokáže propojovat národy a měnit lidská srdce, ale to by ji nesměl produkovat uměle vyhoněný floutek, jehož jedinou devízou je pohledná tvář a zástup skladatelů a producentů v zádech, kteří pečlivě soustruží každičký tón, aby mířil přesně doprostřed terče s připíchnutou srdcovou desítkou.
Bieber se rozhovořil na stránkách magazínu Rolling Stone o inspiraci, která stojí za jeho novým albem Justice. Bylo tam ještě cosi o tom, že planetu je třeba vyléčit, což ovšem není nijak originální – uzdravit svět chtěl už Michael Jackson v písni Heal The World. Jméno zvěčnělého krále popu není zmíněno náhodou, Bieberův „kámo“ za mikrofonem Chance The Rapper, který účinkuje ve skladbě Holy, se ještě před vydáním alba nechal slyšet, že jsou to jedny z nejlepších písniček, které kdy slyšel, a že mu Bieber evokoval právě Michaela Jacksona při práci na desce Off The Wall.
Těžko říct, kolik toho pan raper Chance za svůj život slyšel, ale jestli svá slova myslel upřímně, moc toho asi nebylo. Justice není katastrofálně zlé album, na to se na něm podílelo až moc zkušených rukou včetně producenta Skrillexe, je jen nudné, placaté, slyšitelně smontované tak, aby se líbilo, nepopudilo. Dost málo na to, aby se z něj stalo globální popové album, které zasáhne a osloví několik generací.
Zmíněný Michael Jackson to přes všechnu kontroverzi kolem své osoby uměl dokonale. I Justina Biebera si několikrát podal bulvár, stále ovšem zůstává otravnou existencí, jejíž hudba je vážně to poslední, čím je pro veřejnost zajímavý.
JusticeJustin Bieber |
Brouzdaje šestnácti skladbami nenacházím jediný moment, který by zaujal, přiměl zvýšit pozornost nebo se nedejbože zamyslet. Možná tak nad jalovostí toho všeho. Slaďoučký popík, voňavé R&B, občas trochu rapu a samozřejmě tklivé refrény.
Jakžtakž z letargie vytrhne v duchu osmdesátkového synthi popu zprodukovaná Die For You, ale jinak nic, nuda. Připomínám si slova, kterými Josef Vostrčil ve filmu Černý Petr péruje svého syna: „Přihnal ses s kytarou. No, mnoho se toho nemusí umět, nějaké to brnky brnky, trochu zazpívat…“ Tak nějak. To už i ta dechovka, kterou pan Vostrčil ve Formanově celovečerním debutu dirigoval, měla větší říz než Bieberova Justice.
Hlídací kočka
Vstupenky Vám chytím vždycky. Pohlídám přednostní prodeje, vstupenky na poslední šanci, začátek prodeje, slevy i konání akce.
