Deska už několik týdnů okupuje první místa amerických hitparád, miliony fanoušků a prodaných desek dělají ze sympatického mladíka jednu z největších hudebních hvězd současnosti.
Pštros z magazínu Rolling Stone
Jeho hlava vykukující z písku se objevila na titulní straně březnového čísla prestižního časopisu Rolling Stone s titulkem Nejněžnější superstar na světě. Ten písek má symbolizovat pláž. Milovaným nástrojem Jacka Johnsona bylo totiž ještě donedávna překvapivě surfařské prkno.
Už od dětství trávil většinu času na severním pobřeží Havaje, kde bydlí dosud. Jak sám říká, rytmus vln v oceánu ovlivnil celý jeho život. Mezi jeho nejlepší přátele patřil i slavný profesionální surfař a mnohonásobný světový šampion Kelly Slater, sám Johnson natočil několik surfařských filmů.
Jack Johnson - Breakdown
Ve čtrnácti letech objevil kytaru – začal se na ni učit kvůli skladbě Father And Son od Cata Stevense. Muzika však ještě dlouho vyplňovala v jeho životě jen volný čas mezi sportem.
Když dokončil střední školu, rozhodl se navštěvovat v kalifornské Santa Barbaře filmovou školu. Jízdu na vlnách vyměnil dočasně za filmovou kameru a po absolvování University of California se vydal s kamarády na cesty, při nichž natočil kultovní surfařský snímek Thicker Than Water, ke kterému složil i hudbu.
Ta deska se mi líbí...
Ve 23 letech se oženil se svou dlouholetou přítelkyní Kim, z níž se později stala také jeho hudební manažerka. Na vysoké škole začal i skládat a pro své známé nahrál pár prvních autorských skladeb.
Nahrávka putovala po lidech a jednoho dne se při čekání na vlnu ozval v Johnsonově telefonu neznámý hlas: „Hej, chlape, líbí se mi tvoje deska.“ Hlas patřil Garretu Duttonovi alias muzikantovi G. Love, který si Johnsonovu skladbu Rodeo Clowns půjčil v roce 1999 na album své kapely Special Sauce Band.
Telefon pak Johnsonovi zvonil čím dál častěji – ozval se i producent J. P. Plunier, který spolupracoval třeba s Benem Harperem. Pod jeho vedením natočil Johnson v roce 2001 debut Brushfire Fairytales, kterého se prodalo přes milion kopií.
Johnsonova tvorba by se dala nazvat akustickým poprockem, na pódiu se objevoval osamocený – jen za doprovodu vlastní kytary. Koncerty jsou proslulé klidnou atmosférou, která dýchá i z jeho písniček.
Pusťte si desku na sluneční energií
Ty se kalifornským rádiím zdály právě proto zprvu nehratelné, jenže po prvních pokusech se ukázalo, že lidé se na ně chytají. Bez velké propagace se tak Johnson stával v Kalifornii známým, roku 2003 představil desku On And On, díky níž se dostal k posluchačům v Evropě.
Třetí album In Between Dreams přišlo na svět v březnu 2005 a Johnson za ně získal dvě ceny Brit Awards. Tehdy k sobě poprvé přibral další tři muzikanty, s nimiž vystupuje dodnes.
Jack Johnson - If I Had Eyes
(z desky Sleep Through The Static)
I z letošní, páté řadové desky doslova vyčnívá Johnsonovo životní heslo: „Nejdůležitější je být šťastný. Tady a teď.“ A na zadní straně přebalu stojí další motto: Nahráváno se stoprocentní sluneční energií.
Po poslechu čtrnácti nových skladeb z jeho pera nelze než s nadneseným výkřikem souhlasit.
