Mardoša - Tata Bojs

Mardoša - Tata Bojs - Mardoša, baskytarista kapely Tata Bojs, při on-line rozhovoru se čtenáři iDNES (18. května 2005) | foto: David Votruba, iDNES.cz

Je jaro a Mardoša varuje: Pyl´s not dead!

Přátelé, máme tu jaro! Pro ty z vás, kteří už teď otékají při představě rozpučelé přírody, je tu příběh zcela adekvátního songu. Jaro byl první pořádný hit Tata Bojs a otextoval ho zasloužilý alergik.

Co to je „Pyl´s not dead“?
Byl rok 1995. A bylo, ano, jaro. Tata Bojs tehdy měli pověst hravé bandy z pražské Hanspaulky, fungovali jako atrakce pro středoškoláky (hlavně středoškolačky), kteří se na ně houfně vydávali do klubu Delta. Nezávislá firmička Blackpoint jim vydala dvě desky, MC Šagali Šagáli a minialbum Tata Bojs (známější jako "Josef Lada EP“), ale na pořádný debut teprve čekali. A taky na první pořádný hit.

Bylo přesně 20. června 1995, když Mardoša – tehdy neobyčejně vlasatý hráč na basovou kytaru − mířil z Delty domů. "Pamatuju si to jako dneska, byl to poslední jarní den, šel jsem ulicí Vostrovská, ve které tehdy shodou okolností bydlel Bublajs, a napadl mě ten text,“ popisuje Mardoša situaci před třinácti lety, kdy mu v hlavě zazněly verše o tom, že "je jaro a všechno kvete, kytky, stromy, keře, mlází“ a "mý oči dojetím slzí“.

"Co se známe, tak Mardoša dostává pravidelně na jaře sennou rýmu. Byl od přírody předurčen k tomu napsat takový text,“ směje se zpěvák a bubeník Milan Cais aka Bublajs a Mardoša dodává: "Jsem alergik od roku 1977. Pyl´s not dead.“ 

Kde se tam vzal zvedáček?       
Tata Bojs se svým tehdejším kytaristou Markem Doubravou měli v té době dost tvrdý (místy až hácéčkový) zvuk, píseň Jaro je ale optimistická popina, a to i po hudební stránce. "Sloku jsme vymysleli sami s Bublajsem u něj na chalupě, ale dlouho jsme nemohli najít vhodný refrén, takže celá pasáž byla nějakou dobu v zásuvce. Až časem jsem našel nějaké tóny na base, které posléze daly základ refrénu,“ vzpomíná Mardoša.

Tata Bojs  Jaro

Když si s Bublajsem mají vzpomenout, čím je Jaro hudebně zvláštní, oba se smějí: "Máme tam zvedáček.“ Tzv. zvedáček je otřepaná hudebnická berlička, kdy se závěrečný refrén o pár tónů zvedne, s gustem se používá v popových odrhovačkách. "Zvedáčku jsme se dost smáli − říkali jsme si, že je to tak blbý, až je to dobrý. Nevím, možná je to opravdu spíš blbý, ale už to zůstalo,“ říká Mardoša a Bublajs pro jistotu upozorňuje: "Je to taky jediný zvedáček v našem písňovém arzenálu.“

Jak se z toho stal hit?
Podle Mardošových záznamů píseň Jaro poprvé zazněla 11. listopadu 1995 v Deltě, kde Tata Bojs hráli s kapelou Oswald Schneider. "Oswaldi už po zvukovce říkali, že je to hit. A také se trochu uhihňávali,“ říká Mardoša. Ale měli pravdu. Během živého hraní si lidi píseň oblíbili, a tak když po necelých dvou letech Tata Bojs konečně dospěli k nahrávání řádného debutu Ukončete nás…! pod značkou Indies Records, už od začátku bylo jasné, že z písně Jaro bude singl.

"Jakožto singlovou písničku jsme ji chtěli nabídnout k zremixování a k tomu bylo třeba pevné tempo. Takže jsme zkusili poprvé nahrávat s klikem. Ale nějak se nám to nedařilo, tak jsme ji nakonec nahráli bez kliku,“ říká Mardoša s tím, že Ondřej Ježek, který později písničku remixoval, se tedy musel vypořádat s faktem, že rytmicky "trochu plave“.

Druhá zvláštnost nahrávání byla, že kluci z Hanspaulky chtěli mít v závěru smyčce ("když už to byla taková popina“), ale smyčcový part prý vymysleli "tak blbě“, že byl v podstatě nezahratelný. "Vystřídalo se tam několik skvělých hráčů a nakonec musel i Olin Nejezchleba nahrát každý tón zvlášť. Jeden nejmenovaný čelista dokonce odcházel po čtyřech hodinách v hluboké depresi,“ říká Bublajs. Nakonec se ale podařilo a skladba Jaro stojí v čele tématické tetralogie jaro − léto − podzim − zima, která vévodí debutové desce.  

Co s tím má společného babička Jiřinka?
K popularitě Jara nemalou mírou přispěl i videoklip – také první od Tata Bojs. Fanoušci ho jistě znají, pro neznalé však vřele doporučujeme: hoši mají předlouhé vlasy (v diskuzi na YouTube někdo hlásí, že Milan Cais vypadá jako "gigolo“), v epizodních rolích se ukazují vyvinuté slečny – tehdejší přítelkyně a kamarádky (Bublajs: "Nejvíc se mi líbilo natáčení válení sudů ve dvojici“) a dokonce obě Mardošovy babičky ("Babička Mirunka hraje jen takové křoví, ale babička Jiřinka má jednu z hlavních rolí“).

Kytaristovi Markovi Doubravovi během filmování operovali slepé střevo, tak v později natáčených scénách jen sedí, "aby mu nepraskly stehy“. Přesto to ve žlutých kulisách s červenými beruškami vypadá jako nevázaná LSD jízda.

Jak to celé dopadlo?
Jak už jsme mnohokrát říkali, Jaro se stalo prvním hitem Tata Bojs. Jako první – a prý dosud  jedinou − skladbu ji ve vyšších rotacích hrála Evropa 2. Píseň lidi rádi slyší naživo (prý je zvláštní, že "všichni naši kytaristé ji podezřele často pletli a pletou“) a čas od času, obzvlášť na jaře, je pořád slyšet z rádia. "Je to možná taková naše skrytá Satisfaction,“ říká Milan Cais s nadsázkou. A dodává: "Má ale velkou výhodu v tom, že ji zná o trochu míň lidí, tak ji nemusíme hrát na každým koncertě.“                

Interpret: Tata Bojs
Hudba: Tata Bojs
Text: Mardoša
Z alba: Ukončete nás…! (1997)
Délka: 3:01

Jaro
Je jaro a všechno kvete
kytky, stromy, keře, mlází
mý srdce radostně tepe
mý oči dojetím slzí

Ptáci všem vesele zpívaj
křídlama na všechny mávaj
lidi se na sebe dívaj
brouci si písničky broukaj

Je jaro a všechno kvete
kytky, stromy, keře, mlází
mý srdce dojetím tepe
mý oči dojetím slzí

Jsem tak trochu romantik
a tak trochu alergik