Petr vs. Felix: najdi deset rozdílů...
Ani po padesátce není pozdě na pádné slovo. A Petr Kotvald je vyřkl. Svou novou písní Hully Gully a jejím ztvárněním v televizním pořadu Sama doma na ČT (záznam najdete zde) potvrdil konečně to, co většina z nás podvědomě tušila už léta. Pan Kotvald se nám to snažil sdělit už od Mumulandu, který asi leckdo – samozřejmě omylem – bral vážně a odsoudil ho jako úplnou hloupost. Jenže zpěvákův humor tehdy byl až příliš sofistikovaný. Na novém albu se Kotvald rozhodl říci "Dost bylo zaumností" a odkrýt karty. Aby to i nám méně chápavým bylo úplně jasné, pro jistotu se v televizi převlékl za zvěčnělého Felixe Holzmanna. A také poskytl Teplickému deníku rozhovor, ve kterém sází jednu perlu ryzího humoru za druhou ("Text pro mě musí mít nápad, smysl, charisma. A dopřát si k tomu všemu luxus básníka je opojné. Znovu a zas mi nastavuje zrcadlo." – o autorovi textu Hully Gully i Mumulandu Pavlu Cmíralovi). A aby to nebylo jen na něm, angažoval v témže listě i podobně humoristicky disponovaného recenzenta Františka Bílka ("Hudebně je píseň opravdu velmi melodická, textu ale pravděpodobně nebude většina lidí příliš rozumět, což je pro zrod hitu poměrně důležitá věc." – o Hully Gully). Konečně máme jasno. Díky, pane Kotvalde!
Hostem The Tap Tap byl i Dan Bárta.
A teď pro změnu vážně. Už delší dobu s radostí sleduji, jak výborný nápad, mravenčí úsilí, ale především skvělý management a šikovné promo pomáhá dobré věci. Řeč je o skupině The Tap Tap, složené z tělesně postižených studentů Jedličkova ústavu. Aktuálně jsem si to připomněl při četbě referátu ČTK o vystoupení The Tap Tap ve Státní opeře 5. prosince. Nejenže kapela dokázala přilákat spousty diváků i Českou televizi, nejenže benefiční zaměření akce vydělalo bezmála milion korun, nejenže v rolích hostů vystoupily hvězdy kalibru Dana Bárty, Marka Ebena nebo Jana Krause coby jednoho z moderátorů. The Tap Tap se dokonce vypracovali mezi český hudební export. "Nabyli jsme dojmu, že Česko dokážeme velmi důstojně reprezentovat v zahraničí," řekl ČTK zakladatel kapely, dirigent a vůbec strůjce jejího úspěchu Šimon Ornest. Kapela už koncertovala v Madridu, prý se chystá třeba Moskva, Ria či Sydney. Co by za to leckterá profi celebrita dala...
Michala Pavlíčka (vpravo) si Tichá dohoda nechala jako překvapení do přídavku.
V KC Vltavská byla 8. prosince hlava na hlavě. Slavilo se tu čtvrtstoletí od založení kapely Tichá dohoda, pro mě jedné z nejzásadnějších zejména v první polovině 90. let. Víceméně chronologicky se střídaly sestavy a hrál se jeden hit za druhým. Oproti prvnímu "comebackovému" vystoupení v létě na trutnovském festivalu žádný z nich nechyběl, tedy ani jednoznačně nejslavnější Marioneta, kterou tehdy lídr kapely Dan Šustr tak trochu "pankáčsky" ze setlistu vypustil. Příjemný večer pak korunoval fór s hlavním mimokapelním hostem koncertu: Michal Pavlíček, přivítán masovými ovacemi, nastoupil až na přídavek. To, co mi zprvu připadalo jako bláznivý nápad, se nakonec ukázalo jako přesně cílená trefa. Teď už jsem jenom zvědav, jak se budoucnost Tiché dohody vyvine. Najde tahle kapela, která nikdy příliš nepodléhala trendům a právě proto jsou její písničky v jádru tak nadčasové, v sobě sílu pokračovat? A třeba i připravit nový repertoár?
