Zdvořilý, spíše zdrženlivý a vážný, takový je černovlasý tenorista, který oslňuje bravurní technikou a salvami vysokých "céček". Na koncertě přednese svůj reprezentativní repertoár. "Každý rok studuji jednu novou roli. V budoucnu bych chtěl dělat více francouzské hudby a také Mozarta," podotýká.
Přenosy do kin? Zvykl si
Představa, že musí vždy dostát své pověsti, ho nevyvádí z míry. "Se stresem se v opeře musí umět žít. Pokud někdo podléhá nervozitě, měl by si vybrat jinou profesi," tvrdí. S klidem přistupuje také k přenosům z Metropolitní opery do kin, v nichž ho vidělo i české publikum.
"Žijeme v éře přenosů. S tím se musí počítat. Poprvé jsem se trochu polekal, když se přede mnou vynořila kamera. Byla dálkově ovládaná a já marně hledal kameramana," připouští. "Ale zvykl jsem si," dodává.
Pěvecký talent je podle Flóreze jedna věc, jiný druh talentu je však nutný pro kariéru. "Můžete být slavný rok či dva, ale pak zmizíte ze scény. Hlas je mystický nástroj," zdůrazňuje. Proto zpívá maximálně 55 večerů ročně. "Mezi představeními mám dva dny pauzu. Odpočinek je v opeře nutný. Musíme uzpívat divadlo, nejsme muzikáloví zpěváci, kteří zpívají na mikrofony," podotýká.
