Koncertem ve slavné Dvořákově síni Rudolfina se Rapsodie v modrém vlastně vrací do prostředí, pro které původně vznikla. Je proto nasnadě, že spolu s dalšími Gershwinovými evergreeny zazní v autentické podobě, tak jak zněla v době svého vzniku.
Vznik Rapsodie v modrém inicioval velký kapelník a propagátor jazzu Paul Whiteman, který si usmyslel předvést ve skutečné koncertní síni se všemi náležitostmi a patřičnou důstojností průřez moderní americkou hudbou.
Do té doby se hrál jazz pouze v barech, dancinzích a nočních klubech. Pro tento záměr si Whiteman objednal u tehdy šestadvacetiletého George Gershwina původní skladbu, jež měla přesáhnout rámec běžné jazzové písně a naplnit jeho sny o "symfonickém jazzu".
Premiéra se odehrála v roce 1924 v newyorské Aeolian Hall v podání orchestru Paula Whitmana a v témže roce byla také zaznamenána na desky. "Tahle nejstarší nahrávka s Gershwinem u klavíru a jazzovým orchestrem Paula Whitemana je nádherná, nebojím se říci nejhezčí, kterou jsem kdy slyšel," říká Ondřej Havelka.
V době svého vzniku sklidila skladba ambivalentní reakce. Například skladatel a dirigent Leonard Bernstein prohlásil, že melodik Gershwinova formátu nechodil po zemi od dob Čajkovského, ale že Rapsodie v modrém není žádnou skladbou, nýbrž šňůrou samostatných, úžasně inspirovaných a Bohem seslaných motivů.
Je celkem logické, že milovníkům starého jazzu se původní verze Rapsodie v modrém líbí více než pozdější, instrumentovaná pro velký symfonický orchestr. Mohutný nástrojový arzenál s příznačným lesem smyčců svádí k přílišnému patosu.
Současné interpretace trpí pomalými tempy a celkovou těžkopádností, zatímco původní jazzové aranžmá je sice zvukově skromnější, ale zato přímočařejší, veselejší a skvěle vystihuje tep, atmosféru a ducha doby.
Replika původního aranžmá Rapsodie bude uvedena v nastudování orchestru Melody Makers pod taktovkou Ondřeje Havelky a s klavírním sólistou Karlem Košárkem. Kromě této skladby zazní i další evergreeny George Gershwina a skladatelů, kteří jej inspirovali.
