V neděli večer nad městysem Roskilde vyšel do poloviny dorůstající dánský měsíc. Jako by chtěl jaksi symbolizovat dojem z jistě největšího kontinentálního festivalu populární hudby – všecko tu totiž bylo tak trochu napůl.
Z jistého úhlu pohledu byl málem vojenský dril, tak netypický pro uvolněnou a svobodomyslnou atmosféru letních festivalů, pochopitelný. Vždyť zde v roce 2000 při vystoupení Pearl Jam bylo ušlapáno devět lidí. O to víc je nepochopitelné, že organizátoři dali letos do prodeje sto tisíc vstupenek a areál rozšířili jen málo.
Takřka katastrofální byl nedostatek toalet a až odporně předražené byly potraviny. Možná proto byly největší fronty před bankomaty. Horší však bylo, že při přesunech z pódia na pódium – zejména na ta menší – vznikaly jakési mlýnice, a i když se natěšení fanoušci vydali za svou hvězdou včas, horko těžko stíhali závěr vystoupení.
Hudební festival v Roskilde není jen přehlídkou hvězd. Vystoupení slavnějších a slavných jsou jistě lákadlem pro platící, jenže vedle nich se tu objevuje řada místních, belgických, norských téměř neznámých kapel; i Vladimír Merta či Dagmar Andrtová by mohli vyprávět o svých vystoupeních v malých stanech.
Až přišel Dylan
Čtvrteční, prý rozehřívací večer patřil jednoznačně GunsN’ Roses. Zdejší vystoupení se příliš nelišilo od nedávného pražského a jen potvrdilo, že Axl Rose bude muset hledat jinou cestu do důstojné dospělosti, zbyla-li mu vůbec nějaká. O den později padl mýtus pro melancholiky vyznávající „obyčejného hocha“ Morrisseyho.
Po druhé skladbě mu odešel hlas a zbytek už byla jen trapná stafáž. Oč sympatičtěji působili acidoví rockoví tanečníci Happy Mondays, od nichž už, po všech těch promarněných letech, málokdo co čekal. A přece bylo jejich vystoupení kompaktní a energické jako za starých časů.
Pak hrábl do kláves Bob Dylan a stejně jako v Praze se od nich celý koncert nehnul. Od úvodní Maggie’s Farm až po závěrečnou All Along The Watchtower jen jakoby bokem a spíš do sebe soustředěný předváděl nadšenému publiku, v čem byla a je podstata moderní hudby našich dob.
Ze sobotních hvězdných akvizicí zaujali rockově se obrodivší Primal Scream, jejichž zpěvák Bobby Gillespie přímo na jevišti prožíval drama pokutových kopů v utkání Anglie s Portugalskem. A pak také hodně tvrdí Tool, kteří se pokoušejí o nemožné – vrátit heavy metalu inteligenci.
Vrcholem akce měla být rekonstrukce přeslavného pinkfloydovského alba Dark Side Of The Moon v provedení Rogera Waterse. Naskýtala se otázka, neměl-li se tento koncert konat v nedalekém vikinském skanzenu...
Pod nemilosrdně žhnoucím slunkem bili do hlav zmučených vedrem nejlépe The Strokes, ale také „mladí a temní“ Kaiser Chiefs, Franz Ferdinand a Arctic Monkeys, kteří své pověsti hvězd nové generace musí teprve dostát. Zatím jsou někde v půli – ostatně jako byl celý letošní ročník festivalu v Roskilde.
