Série operních galakoncertů, za kterou stojí agentura Nachtigall Artists, pokračovala ve středu večerem, během něhož se měli střídat Erwin Schrott a jihoafrická sopranistka Golda Schultzová. Ta však onemocněla, a tak se koncert stal recitálem latinskoamerického pěvce. Přibyly árie i dávka testosteronu.
Schrott před dvěma lety představil v Praze svůj projekt latinskoamerické hudby Rojotango, nicméně už tehdy byl člověk zvědav na jeho podání árií. Pěvec, vizáží připomínající některý z jihoamerických fotbalových idolů, dobře ví, že má bohatý hlas s basově temnými hloubkami i se zvučnými tóny vysokého barytonu a jaksepatří to využívá.
Rozhodně není typ kreslíře jemných linek či tvůrce psychologických studií. Je to útočník, který svůj hlas hrdě nasazuje do boje a má rád dlouhé přihrávky, během nichž může držet tóny jako meč nad hlavou. Některé árie, jako třeba Leporello z Mozartova Dona Giovanniho, tím o leccos ochuzuje. Nicméně jeho zpěv ani nelze přirovnat k uniformnímu trubači, který jak nasadí, tak i skončí a mezitím se nic nestane. Má nezbytnou dávku kreativity, někdy i hyperkreativity, to když si něco přidá na efekt.
„Jeho“ rolí je v současnosti zcela jistě Mefistofeles ze stejnojmenné opery italského skladatele a Verdiho libretisty Arriga Boita, do jehož árií vložil kromě impozantní síly i žádoucí sarkasmus. V áriích z Verdiho a Belliniho předvedl povinné legato, i když italské bel canto by vyžadovalo ještě větší pružnost a pohyblivost, zvlášť když dojde na kratší a rychlejší notičky. Další ďábel, tentokrát z Gounodovy opery Faust a Markétka, také opájel temným zvukem, ovšem poněkud na úkor jemností francouzštiny.
Schrott je showman, nicméně nezachází za hranici nevkusu. Aspoň ne moc a ne v rámci galashow. A právě proto mohl nechat doma velkou árii Filipa z Verdiho Dona Carlose. Vystihnout pocity osamělého, opuštěného, nemilovaného krále je nad síly sebevědomého bojovníka, zvlášť když ho nemá zažitého z jeviště. Také nemusel hledět do not, některé árie totiž měl zpívat i v původním programu.
Nakonec přidal dostaveníčko z Mozartova Dona Giovanniho, během nějž procházel uličkou s květinou, kterou daroval jedné z dam v publiku, a latinskoamerickou píseň Besamo mucho. Janáčkova filharmonie Ostrava pod taktovkou Claudia Vandelliho zahrála či spíše rutinně přehrála obvyklé (Pucciniho Manon Lescaut) i méně obvyklé (Gounodova opera Philémon et Baucis) předehry a intermezza.
Kdo by chtěl Schrotta vidět na divadelní scéně, musí do ciziny. V dubnu a květnu bude zpívat Mefistofela v Mnichově.
