Rážovy argumenty jsou logické: obtěžování od lidí na veřejnosti a touha po samotě. „Vadilo mi to odjakživa, od začátku naší kariéry toho bylo moc. Lidé jsou strašně nevychovaní a dovolují si věci, jaké já bych si nikdy nedovolil. Sedím v restauraci, na stůl se mi navalí stokilový chlap a do polívky mi začne povídat, jak je skvělé, že jsme se setkali. Nemůžu ho ani dostatečně rázně odmítnout, jen se omluvit, že mám společnost. I tak už budu navždy jeho nepřítel,“ líčí Ráž.
Podobné příhody však musí mít i ostatní členové kapely. „Já jsem stále doma. Mám tam i studio, tak nikam nemusím. Jedině pro děti do školy,“ poznamenává kytarista Ján Baláž. A co bude kapela dělat dál? „To neřešíme, počkáme, jak se to vyvrbí. Zatím je v plánu na příští rok další muzikál z našich hitů,“ říká Vašo Patejdl. „A Jožo mluví o tom, že nebude hrát koncerty, myslím, že od muziky úplně neodejde.“
Navíc mají Patejdl i Baláž také vlastní projekty. Kytarista například oživil kapelu Modus, s níž chystá nové album.
Elán si zahrál akusticky na střeše Rádia Impuls
Ovšem i Elán toho má před sebou ještě dost. Deska vyjde na podzim a je skoro hotová. „První singl Ľúbim ťa už je venku, tak si můžou fanoušci udělat představu,“ říká Patejdl. „Každý z nás nabízí písničky, ale nejen my, i kamarádi z našeho okolí. Pak uděláme burzu a vybíráme, co půjde na desku. Natočíme toho víc, protože až z nahrávky zjistíte, jak se píseň podařila.“
Turné Elánu odstartuje třemi slovenskými open air koncerty na přelomu srpna a září, od října se kapela přestěhuje do českých a několika slovenských hal. „Budeme trochu bilancovat, chystáme tedy průřez všemi alby, v rámci scény připomeneme milníky, které jsme přežili. A samozřejmě to bude velkolepý a bombastický koncert,“ přibližuje Patejdl podobu šňůry, jež vyvrcholí 20. prosince v pražské O2 areně.
Kromě dechové sekce, která s Elánem jezdí pravidelně, přibudou smyčce a dívčí vokální trio. Scénu naloženou v šesti kamionech bude stavět padesát techniků. O zvuk se postará aparatura o výkonu tři sta kilowattů a koncerty doprovodí sto padesát čtverečních metrů LED obrazovek. Elán nikdy netroškařil.
Z Letné do Carnegie Hall
Zároveň Ráž připouští, že on tak velký cirkus vlastně nepotřebuje. „Stačil by mi jeden reflektor, aparatura a publikum. Ale lidi to chtějí velkolepé, tak to děláme,“ tvrdí. „A když máte večerní koncert, něco tam prostě svítit musí,“ dodává lakonicky Baláž. Čekání na turné kapela fanouškům zkracuje seriálem o své historii, který každý týden zveřejňuje na Facebooku.
Patejdl vzpomíná, že dostat se k nahrávání trvalo Elánu přes deset let: „To není jako dnes, kdy si člověk koupí notebook a nahraje si, co chce. Každá etapa měla nějaký cíl – zlomová byla Bratislavská lyra roku 1980, kdy nás s Kaskadérem vidělo v televizi celé Československo.“
K milníkům patří i koncert na pražské Letenské pláni či v newyorské Carnegie Hall. „Obojí má svou hodnotu. Letná je dosud jeden z největších koncertů, jaké se v Česku odehrály, Carnegie Hall zase obrovská muzikantská meta,“ přemýšlí Baláž. „Ale samozřejmě první velký milník byla vyprodaná Lucerna, pro kapelu ze Slovenska velká věc.“
„Na začátku jsme si stanovili, že budeme nejslavnější kapela na světě,“ líčí Patejdl. „Jenže jsme žili tady v tom lágru a za hranice se nešlo dostat. Kdybychom mohli soutěžit venku, asi by kariéra vypadala jinak.“
