Když se sejde countryman a jazzman, nemohou najít lepší esperanto, než je blues - je totiž obsaženo v obou těchto hudebních stylech, u jejichž základů stálo. Nelson ostatně k bluesovému projevu inklinoval odedávna a Marsalis coby nekompromisní vyznavač jazzové tradice samozřejmě blues vyznává jako malou násobilku všeho, na co kdy sáhl.
Připočtěme ještě nápad natáčet živě, navíc v newyorském Lincolnově centru, kde je Marsalis jako doma, a máme pohromadě předpoklady k natočení vynikajícího alba, na které se bude minimálně v intencích zvoleného žánru ještě léta vzpomínat.
Čím to je, že výsledek nakonec není tak omračující a patří spíš do kategorie alb takzvaně "příjemných", která si bez výraznějšího vzrušení posluchač rád kdykoli pustí, ale po chvíli se začne zaobírat naráz dalšími činnostmi a hudbu odsune do pozice kulisy (na rozdíl od nejlepších samostatných počinů obou protagonistů)?
Je fakt, že ačkoli Willie Nelson má blues nepochybně hluboce rád, vlastně jej příliš neumí zpívat. Samozřejmě - nejde o to, aby jakkoliv stylizovaně "vyřvával" a "feelingoval", jeho naprostý civilismus je jedním z velkých darů pro celou jeho kariéru.
Ale jak slyšíme třeba hned z úvodní Bright Lights Big City, tato přirozenost někdy prostě nestačí a svým zpěvem provedení drží při zemi. Totéž platí pro jeden z pouhých dvou ostřejších kousků alba Caldonia, kde při jeho stylu zpěvu ve zvoleném tempu prostě zřejmě nelze text ufrázovat.
Two Men With The Blues (dokument o přípravě alba)
Co je ale velkým plus alba: jeho uvolněnost. Všichni zúčastnění (kromě obou hlavních hráčů, na které je album prodáváno, je přítomna ještě pětice dalších spolehlivých muzikantů) zjevně hrají pro zábavu a z radosti. A to vzhledem k stylu není nepodstatné.
Samozřejmě je zajímavý i princip propojení country-bluesových výrazových prostředků a hráčských postupů tradičního jazzu neworleanských kořenů - není mnoho desek, na kterých by v jedné písni sólovala trubka a foukací harmonika nebo saxofon a akustická kytara.
To všechno ale nemění nic na tom, že jakkoli experiment propojení dvou odlišných pohledů na blues má svůj smysl, oba jeho protagonisté rozhodně udělají lépe, když si půjdou každý po vlastní cestě. Tam na ně totiž má málokdo.
Willie Nelson & Wynton Marsalis: Two Men With The Blues
Blue Note/EMI, čas: 53:32
Hodnocení iDNES.cz: 60 %
