Oč jednodušší to měli návštěvníci zahajovacího čtvrtečního koncertu, odehrávajícího se na jediném místě, o to sofistikovanější cestovní itinerář mezi jednotlivými pódii musel volit ten, kdo chtěl „vychytat“ alespoň to nejzásadnější z bohatého programu.
Samozřejmě, nejsledovanější byly hvězdy ze zahraničí. Fenomenální kamerunský baskytarista a zpěvák Richard Bona svou pestrou směsí jazzové fusion, latiny, reggae i afrických ohlasů ukázal, že na jeho hudbu lze i divoce tančit, což v jazzových klubech, v nichž u nás doposud hrával, k vidění není.
Naopak apriorně taneční hudbu – už svými názvy – nabízely soubory Salsa Celtica, internacionální muzikantská parta se sídlem ve Skotsku, a slavný argentinsko-uruguayský Bajofondo Tango Club Gustava Santaolally, jinak oscarového skladatele filmové hudby (Zkrocená hora).
Zatímco u prvního jmenovaného souboru se dva hlavní už názvem prezentované proudy, tedy kubánská salsa a keltské lidové melodie, příliš neprotnuly a vystoupení trochu působilo jako jam dvou nezávislých kapel, druzí roubovali elektroniku na tradiční tango a etnicky související rytmy hladce, beze švů.
Dvojice amerických „lo-fi písničkářek“ CocoRosie, jež dorazila na festival z pražské Archy, kde koncertovala ve čtvrtek, trochu překvapila tím, že svůj půlnoční koncert odehrála bez jakýchkoli světelných efektů, takřka potmě, a přesto si její introvertní hudba dokázala na otevřeném prostranství zachovat svou hravost i černý humor.
Páteční program mnozí končili (byť na jiných pódiích se ještě dohrávalo) setem britských elektronických experimentátorů Coldcut. Ti ve trojici předvedli vynikající show, zvukově i rytmicky okouzlující, s dokonale funkční a přitom velmi vtipnou VJskou projekcí.
Mezi zahraničními hosty se neztratili ani domácí účinkující. Milou retro náladu například navodila Marie Rottrová za doprovodu folkrockových Neřež. November 2nd odehráli výtečné společné vystoupení s americkou písničkářkou a výbornou kytaristkou Janet Robin.
A kdo byl největším překvapením pátečního programu? Pro mnohé bezesporu italský zpěvák Vinicio Capossela v čele neslýchané kapely, jíž vévodil kytarista Alessandro „Asso“ Stefana, jenž dokonale odkoukal všechny hráčské fóry Waitsovy dloholeté „pravé ruky“ Marka Ribota, hostujícího na posledním Caposselově albu.
Caposselův koncert byl úchvatnou hudebně-divadelní show. Stejně jako frontman převlékal masky a pokrývky hlavy od papachy carského důstojníka přes buvolí rohy po klobouk à la Dylan v 70. letech, semlel „živé-mrtvé“ i hudebně, počínaje ohlasy italské tradiční hudby přes rockový kytarový noise, mexikánské trumpetové orgie, waitsovské surrealistické blues až po Vysockého.
Branami festivalu včera prošlo podle pořadatelských odhadů zhruba o pět tisíc návštěvníků více než ve čtvrtek, čímž se jejich počet vyšrouboval přibližně na čtrnáct tisíc. Dnes lze předpokládat další nárůst: hlavními hvězdami dne jsou francouzští Gipsy Kings.
