Na programu sice nebyl Mysliveček, propojení koncertu jeho hudby s uvedením snímku se nakonec nepovedlo kvůli časovým posunům filmové premiéry v době pandemie, ale i tak lze večer se v pražském Rudolfinu označit za výjimečný.
Zaznělo totiž oratorium Izrael v Egyptě od barokního skladatele Georga Friedricha Händela, které ve srovnání s jinými jeho oratorii není tak známé, přitom však je neméně geniální. A nijak ho nesnižuje fakt, že Händel si při komponování „půjčoval“ úseky hudby tam či onde... Výsledkem je jeho vlastní originál. Oratorium zkomponoval na biblické texty v angličtině, především z knihy Exodus a žalmů. Vypráví příběh odchodu Židů z Egypta, líčí jejich přechod Rudého moře suchou nohou, zatímco koně a vozy faraona zalije moře. Dílo končí velkolepou oslavou Hospodina.
Händel bravurně a variabilně zachází se sborem, respektive se dvěma sbory, které mají v tomto díle hlavní roli, třebaže árie a dueta ani tady nechybí. Pod taktovkou Václava Lukse hrál orchestr živě a pozorně, nicméně největší tíha přirozeně ležela na sboru Collegium Vocale 1704. A třebaže ho tvořilo „jen“ 22 zpěváků a zpěvaček, zněl impozantně, ne však ve smyslu strnulé monumentality, nýbrž oduševněle a pružně.
Sólových výstupů je v Izraeli v Egyptě méně, ale i ony vyžadují lehkost, grácii a citový vklad. „Regulérní“ sólisté vystoupili na koncertě dva – britský kontratenorista Alex Potter zaujal tmavší, altovou barvou svého hlasu, španělský tenorista Juan Sancho (jenž mimochodem pro film Il Boemo nahrál Myslivečkovy skladby) pak štíhlým znělým tónem, byť vedle rodilého Brita byl v jeho angličtině patrný cizí přízvuk, ještě víc než u českých sólistů.
Další sólové vstupy zastali členové sboru. Nádherný duet dvou proplétajících se sopránů zazpívaly Tereza Zimková a Helena Hozová, duet dvou basů pak Tomáš Šelc a Tadeáš Hoza, z nichž zvláště Šelc disponuje barevným zvučným hlasem. Zimková pak před závěrečným sborem, který je emocionálním účinkem srovnatelný s Händelovými nejslavnějšími sbory, pronesla z varhanní empory i slova Mirjam, sestry Árona a Mojžíže: „Zpívejte Hospodinu, neboť slavně zveleben jest“.
Toto zvolání by mělo působit extaticky a triumfálně, ale přitom nikoli rozložitě a pateticky – a zpěvačce se skutečně povedlo v lepším slova smyslu, lehce, intenzívně, svítivě. Tak by se ostatně dalo charakterizovat celé provedení Izraele v Egyptě. Po velkých ovacích soubor ještě zopakoval dvě sborová čísla.
