Jedním z cílů organizátorů je stírání hranic v hudbě. „Vadí mi to dělení na mainstream versus alternativa. V době, kdy se mluví o alternativních pravdách, získává ta nálepka stále pejorativnější nádech. Podstatu ceny Vinyla vidím právě v nabourávání hranic,“ říká jeden z koordinátorů cen Tomáš Grombíř.
Oceněním pro vítěze se stal vinyl, o jehož grafický návrh se postaral konceptuální umělec Tomáš Vaněk, držitel Ceny Jindřicha Chalupeckého a v současnosti rektor Akademie výtvarných umění v Praze. Obálku pojal jako reflexivní přesmyčku, která se zamýšlí nad samotnou povahou hudební ceny: co znamená vyhrát, jakou má vítězství váhu a co s tím vlastně potom dál?
Nejlepší deskou se podle poroty stala nahrávka kapely Povodí Ohře. „Může to znít přehnaně, ale charismatický frontman Sisi jde se svou sebedestruktivní lyrikou ve stopách domácích ‚prokletých‘ básníků jako Filip Topol. Všechny změny ve společnosti sleduje Povodí Ohře z nonstopu, který není jen přirozeným biotopem pitek a bitek, odkud cáká krev a zpěv, ale i dějištěm brutálního básnictví a zpovědnicí, kde se vám nedostane rozhřešení. Tahle kovbojka z pohraničí a dob divokého kapitalismu vám ukradne duši!“ tvrdí jeden z porotců Miloš Hroch.
Nová generace elektronických producentů vyznává kolektivismus a producent Bílej kluk není výjimkou. „Jeho divoké koláže postklubové hudby smíchané z tučných beatů, hlášek z japonského anime, kosmických synth-riffů a jeho éterického vokálu se vymykají kreativnímu kvasu na domácí scéně smyslem pro výstřednost a precizností,“ soudí Karel Veselý.
„Během necelého roku a půl svého fungování si nezávislá komunitní platforma Zvuk našla pevné místo nejen na kulturní mapě Prahy. Není jen místem pro nadšence do elektroniky, ale zejména fórem pro ty, kteří se chtějí vzdělávat, podělit se o své znalosti a zkušenosti a s respektem aktivně spolupracovat. A právě díky tomu je Zvuk pořádně slyšet,“ dodává k oceněným za porotu Michal Pařízek.
