Čechomor v Karlových Varech

Čechomor v Karlových Varech | foto:  Dan Materna, MAFRA

Vesničtí strejci s dechovkou nás baví. Čechomor se k nové desce nadechl

  • 0
Čechomor letos slaví třicet let na scéně a zdá se, že je k nezastavení. Nejnovějším počinem oblíbené kapely je album nazvané dosti výmluvně Nadechnutí.

Studiová novinka Čechomoru totiž zaujme především výraznými dechovými aranžemi Jana Valty. Takže se přímo nabízí srovnání s legendárním albem Proměny, kde se kapela zase obklopila zvukem smyčců.

„Cítíme to stejně. Když jsme udělali Proměny, sami jsme nevěděli, co se stane. Potom to odstartovalo další projekty s orchestrem,“ říká houslista Karel Holas. „A kdyby se něco podobného stalo teď, tak bychom nebyli proti.“ Kytarista František Černý dodává, že deska je také součástí oslav třiceti let kapely. „S dechovkou, tedy konkrétně s Brass Bandem, jsme si už jednou zahráli, takže to vycházelo z konkrétní zkušenosti, kterou jsme měli,“ vysvětluje.

Čechomor s tímto nápadem koketoval už delší dobu a vychází to z ambivalentního postoje k dechové hudbě jako takové. „Vlastně nás všechny dechovka odjakživa štvala,“ připouští Holas. „Ale takoví ti strejci, co hrají ve zparchantělých vesnických dechovkách, nás naopak bavili. To je nádherný. A použití dechů jako takových nás nadchlo.“

Lidovky i vlastní tvorba

Na desku Nadechnutí se dostalo třináct skladeb a Čechomor tu opět namíchal lidové písně s vlastní tvorbou. Jenže dohromady tvoří tak homogenní celek, že posluchač jen těžko určí, které jsou které. Navíc se ukázalo, že s tím mají trochu problém i samotní tvůrci. „Naše vlastní skladby jsou Tady jsme doma, Padly vody... a ještě tam máme jednu,“ začíná vyjmenovávat Holas. „Jo, Hříšná stodola!“ „Ne, to jsme měli jinou,“ vstupuje do toho Černý. „No, počkej, to mě teda zajímá,“ obrací Holas seznam skladeb v ruce, ale bezvýsledně. „On i ten náš zásah do lidovek je tak velký, že nemá smysl řešit, která je vyloženě naše a která ne,“ dodává.

Výsledek i proto působí povědomě, a přitom nově. Tedy – Čechomor na tom albu každý jasně rozpozná a zároveň je to odvážný krok vpřed a dál. „Určitě to vyžaduje nějakou dávku nadhledu a odvahy. Asi spíš toho nadhledu, protože odvahu má kdekdo,“ tvrdí Černý. S tím souvisí i fakt, že Čechomor si album sám produkoval. „Většinou jsme jako producenta použili nějakého muzikanta zvenku, který nám dělal vedlejší uši. Teď jsme si řekli, že k tomu nikoho nepozvem. A myslím, že se nám to hezky povedlo. Musím nás pochválit,“ dodává Holas.

Deska začíná skladbou Sedej slunko, až následující Když muziky hrály posluchače zvedne ze židlí. Ale v té úvodní skladbě se zase naplno představují dechové nástroje, aby bylo hned jasno, co lze očekávat. Takže to z dramaturgického hlediska dává smysl. „Když jsme vymýšleli pořadí, chtěli jsme to původně dát podle abecedy, protože je to jedno a fungovalo nám to tak jako tak,“ líčí Holas. „Ale potom přišel Franta s tímto konceptem a mně se to zalíbilo.“

Čechomor si své letošní třicátiny rozdělil do několika částí. S původním orchestrem, který nahrával Proměny, zopakuje v říjnu jejich koncertní podobu na stejném místě, kde v roce 2001 zazněly poprvé, tedy v pražském Rudolfinu. Na festivalu Soundtrack Poděbrady si připomene písně spojené s filmem Rok ďábla. Turné k desce Nadechnutí se uskuteční v létě, hudebníci mluví o zhruba šesti koncertech, zatím bez konkrétních termínů. „Nechtěli jsme se ve výročním roce jenom ohlížet a bereme to jako třicáté nadechnutí Čechomoru,“ říká Holas.