GLOSA: Každý je jiný. Ale Ztracený i Cristovao si halový triumf zaslouží

  • 2
Obří festival, jakým Brněnský Majáles bezpochyby je, funguje především jako dobře promazaný stroj na zábavu. A je to tak dobře. Letošní ročník však možná bezděky figuroval i jako předváděčka dvou mladých aspirantů na dobytí prestižní O2 areny. Když navíc každý na to jde jinak.

Jistě, nejvíc narváno měl na závěr sobotního programu Kryštof. Pařilo se na UDG, Horkýže slíže i Rybičky 48. Skvělý byl Jelen a ten, kdo nechtěl konec večera trávit mainstreamem, odskočil si na Mydy Rabycad.

Skutečně pozoruhodná však byla vystoupení Marka Ztraceného a Bena Cristovaa. Oba mladí zpěváci se totiž zařadili do zástupu dosud snad menších tuzemských interpretů, kteří si brousí zuby na největší českou halu, a tak jejich festivalové sety fungují tak trochu i jako ukázka a pozvánka na velkolepé koncerty.

Ztracený tentokrát na hlavní stage na brněnském Výstavišti bojoval s nepřízní živlů. Déšť mu sice potrápil techniku, ale naštěstí nerozehnal publikum, jež potom ochotně tancovalo, jak zpěvák pískal. Tedy obrazně řečeno. Ve skutečnosti dav pod pódiem dokázal rozeskákat na povel až z dřepu.

Šumavský písničkář je hitmaker par excellence, poslední dobou ovšem neskutečně roste hlavně jako showman. To hodinové vystoupení prostě nemělo chybu a nenudilo ani na okamžik. Závěrečné pozvání, aby skvělé brněnské publikum dorazilo na pražský koncert příští rok v únoru, se tak snad nemine účinkem.

Vstupenky na iDNES Ticket

Cristovao je v trochu jiné pozici. Do O2 areny se chystá už letos v září a má ji už téměř vyprodanou. Nemá smysl hodnotit, kdo ze dvou ambiciózních zpěváků je lepší, každý z nich přistupuje k hudbě jinak. Chtělo by se říct, že dávný finalista SuperStar nemá tolik zjevných hitů, ale děvčátka v prvních řadách publika by nejspíš tvrdila opak.

Každopádně je zjevné, že Cristovao si svůj úspěch tvrdě odmakal. Povrchního diváka by mohl odradit vzhled basketbalisty i lehce exhibiční odkládání svršků přímo na pódiu, což vždy připomíná víc komediální show než koncert. Jenže potom se zaposloucháte do hudby, a tam není co vytknout.

Ta muzika nemusí být každého šálek kávy, ale narazit na jeho naprosto bezchybnou doprovodnou kapelu na kterémkoliv zahraničním festivalu, českou stopu bychom hledali marně. Ten koncert prostě měl světové parametry, vlastně bez ohledu na to, jestli posluchače vyloženě bavil, či nikoliv.

Dlužno dodat, že z letošních účastníků Majálesu mají O2 arenu naplánovanou také Rybičky 48 (příští rok v listopadu), ale ta kapela už dosažení koncertní velikosti potvrdila loni, když byla na stejném festivalu headlinerem.

Takže letošní majálesové oslavy kromě obvyklých radovánek od volby krále po pozvracená zákoutí přinesly i pozitivní zprávu o stavu aspoň části českého hudebního byznysu. A to není málo.