Ne, protože v tom to není. Ale opravdu dobře abstraktně malovat může jenom ten, kdo jako Picasso ovládá techniku realistického malířství. S hudbou je to stejné. Dobrou „nepísničku“ nahraje jen ten, kdo ví, jak udělat hit a abstrakce pro něj není umělecká z nouze ctnost.
Takových lidí není mnoho, ale Björk (nebo třeba Thom Yorke) k nim nepochybně patří. Jen po Medúlle, obsahující výhradně lidské hlasy, udělala krok zpět k nástrojům, protože dál už prostě jít nešlo. A i když se na Voltu čekalo hlavně kvůli účasti Timbalanda, který několik skladeb doplnil elektronickými lískanci, nejsilnější jsou tu stejně ty kusy, které si Björk ve vlastní produkci vystlala dunivými dechy, orientální zvonkohrou nebo houkajícími tankery; plné smutné a obyčejné krásy.
Je zřejmé, že Volta už má blíž k moderní vážné hudbě než k popu, ale i tohle oscilování mezi protikladnými světy je jedním z jeho přínosů. Jestli ale sháníte něco, u čeho za poklusu zhltnete tuňákový sendvič, dejte si od Björk radši něco hitovějšího. Má toho v diskografii dost.
Björk - Volta
Universal
Nej skladby: Earth Intruders, Wanderlust, The Dull Flame Of Desire (feat. Antony of The Bird)
Hodnocení Filter: 80%
