...jako ustrašenou, citlivou holku, která má místo hudebního nebo alespoň středoškolského vzdělání největší pozornost kupujících ze všech domácích interpretů a s tím související psychické tlaky.
Aneta se bez větších zkušeností odvážně pustila do skládání vlastních věcí a výsledkem je velmi vyrovnaná deska. Dotyk v současném českém mainstreamu patří rozhodně mezi to nejkvalitnější zboží, protože je ne-mainstreamově osobní. Aneta není žádný úchvatný autor – písničky, které napsala, mají primitivní melodie, jsou zaměnitelné a i po pár posleších budete mít problém vybavit si jediný výrazný motiv.
Dotyk je sice deska až překvapivě nehitová, má ale působivou atmosféru, na které se hodně podepsal producent Jan. P. Muchow, kterého hudebníci milují, a účetní ne. Z Dotyku je jeho vliv slyšet výrazně – skladbu Vysoké napětí, které dominuje hardrockový kytarový riff, proměnil v experiment začínající beatboxem a končící v tanečním rytmu.
Všudypřítomné hrozby českého bigbítového zvuku Muchow úspěšně vymýtil, a desku tím posunul o mnoho úrovní nad Spoustu andělů, přičemž je to pořád víceméně slušný písničkový pop. Aneta působí trochu jako Lenka Dusilová, které ještě chybí životní zkušenosti. Hudebně se inspiruje u Tata Bojs (Kdyby Jiný sen nazpíval Milan Cais, nepoznali byste, že to není skladba TB), dotkne se i poetiky Petra Fialy.
Texty jsou sice spíš ne úplně soudržné imprese, ale s hudbou jsou v harmonii, nedřou uši. I to je pokrok. Přestože si Aneta zvolila tu nejtěžší cestu ze všech a svou urputnou vážností a smutněním asi ztratí spoustu fanoušků, myslím, že natočila nejlepší a nejpoctivější desku, jakou za dané situace mohla.
Aneta Langerová - Dotyk
Sony BMG
Nejlepší songy: Malá mořská víla, Jiný sen, Podzim
Hodnocení Filter: 75%
