Nic nerozptýlí obavy z prvoplánovitosti lépe než jejich řeči o komerční sebevraždě.
Singly Kids a Time To Pretend z první desky nabídly veselé i energické melodie a ironické i posmutnělé texty o tom, že ani vysoký životní standard a vědomosti neochrání před pochybnostmi a omyly.
A jejich poselství se stalo generační výpovědí pro středostavovská "děcka" v úzkých džínách napříč planetou.
Debutu se prodalo přes dva miliony, což je v éře stahování tolik jako před dvaceti lety desetinásobek. Očekávání teď proto byla vysoká a všichni se těšili na "příští Kids", písničku, kterou prezident Sarkozy neoprávněně použil do politické kampaně, za což musel zaplatit tučné odškodné. Jenže novinka je vším, jen ne další zásobárnou hitů, které budou dunět vysokoškolskými kolejemi.
Ruku si tu podává ikona šedesátých let Syd Barrett se současníky amerického alternativního rocku The Flaming Lips. Dlouhatánské texty jsou pojmenovány třeba podle legendárního producenta Briana Ena a jsou plné náznaků, dojmů a impresí z rychlé slávy. Je tu devět složitých, překotných písní, z nichž každá by posloužila jako základ pro tři jiné. MGMT prohlásili, že natočí album, ze kterého nebude možné vytrhnout jeden rádiový hit, jen ho poslouchat vcelku. A svého plánu se drželi umanutě.
Ale ani přes koňskou dávku hudebních motivů a psychedelie se deska nakonec netopí ve zmatku umění pro umění. Hebkostí a konejšivostí zvuku připomíná to nejlepší z 60. a 70. let a při pozorném poslechu krásně plyne. Trochu jako zhudebněný lyrický román.
Co však přetrvalo, je hořkost z vědomí, že za všechno se dříve či později musí zaplatit. Stejně jako dvouhlavá postavička z obalu ví, že vlna, na které zatím spokojeně surfuje, ji dříve či později spolkne. Jestli si do toho promítnete téma dospívání, ekologie, života v konzumu nebo hrozící apokalypsu, je jenom na vás.
MGMT: Congratulations
CD, cena 288 korun
Hodnocení: 90 %
