Podle Podhradského zemřel Pojar náhle. "Cítil se dobře. Ještě jsme tento týden stihli s řadou jeho studentů oslavit jeho devětaosmdesáté narozeniny," uvedl. "Pro mě osobně i pro celou naši animátorskou obec to byl velký symbol profesionální filmařiny a vzor," uvedl Podhradský. "Byl to člověk, který rozuměl, jak lidi fungují. Vždy byl o několik tahů napřed, věděl, co lidi udělají, a rozuměl svým divákům," dodal.
"Byl to učitel a kamarád," uvedl stručně k odchodu Břetislava Pojara animátor a filmař Pavel Koutský, který s ním pracoval například na Palečkovi z Fimfára 2, na Psích historkách a také na filmu Autopohádky. "Patřil k nejlepším ve svém oboru, byl naprostá špička," uzavřel Koutský, který svého přítele viděl naposledy právě na oslavě jeho devětaosmdesátin.
Pojar se narodil 7. října 1923 v Sušici na Šumavě. Po uzavření českých vysokých škol v roce 1942 byl totálně nasazen jako fázař do studia AFIT, které se mělo stát říšskou konkurencí Walta Disneyho. Brzy po válce se toto studio změnilo ve Studio Bratři v triku pod vedením Jiřího Trnky. Pojar patřil k Trnkovým předním animátorům. Pod jejich rukama vznikla díla jako Staré pověsti české nebo Sen noci svatojánské.
V roce 1946 odešel s Trnkou do vznikajícího Studia loutkových filmů. Režijně debutoval v roce 1951 snímkem Perníková chaloupka. V roce 1960 získal za film Lev a písnička cenu Grand Prix na festivalu v Annecy a následovala další ocenění, včetně Zlatého medvěda z festivalu v Berlíně či Zlaté palmy z Cannes.
V roce 1990 byl jmenován profesorem a stal se prvním vedoucím katedry animované tvorby FAMU, kde aktivně působil až do současnosti. Pojar pracoval také po dlouhou dobu pro Kanadský státní filmový úřad ONF / NFB, i během minulého režimu tam pravidelně jezdil na dlouhé pracovní pobyty.
Nejvíce se do srdcí malých i velkých diváků zapsal animovaným seriálem o dvou plyšových medvědech Pojďte pane, budeme si hrát. Dvojice nezbedů tráví veškerý svůj čas vymýšlením nových her, při nichž se neustále proměňuje. Na oblíbené sérii Pojar spolupracoval se scenáristou Ivanem Urbanem a výtvarníkem Miroslavem Štěpánkem.
Vzniklo celkem jedenáct dílů, k atmosféře, která si získala tolik diváků, také významně přispěl Rudolf Deyl mladší, jenž namluvil prvních šest částí a také hlas Františka Filipovského, který převzal štafetu po Deylovi.
Mezi další významná díla předního českého animátora patří film O skleničku nebo příběhy pěti školáků na motivy Trnkovy knížky Zahrada. Jeho poslední prací byla spolupráce na filmu Autopohádky nebo Fimfárum 2.
Medvědy milovala i Bridget Jonesová
Před pěti lety převzal na MFF v Karlových Varech cenu za celoživotní dílo, a to přímo z rukou představitelky Bridget Jonesové, tedy Renée Zellwegerové, která si tehdy na počest animátora připravila velmi pečlivou řeč. "Nečekal jsem poctu z tak příjemných a milých rukou. Tato cena je nejen pro mě, ale i pro všechny, kteří to dělali přede mnou a se mnou," poděkoval tehdy nestor české animace.
O tři roky později si na Pojara vzpomnělo ministerstvo kultury, které mu udělilo Cenu za přínos v oblasti kinematografie a audiovize. "Dělám jen s loutkami či s kreslenými panáky. Musím se s nimi občas hádat, ale pak udělají takové věci, až to člověka překvapí," řekl při slavnostním večeru umělec, který neměl příliš v lásce nové technologie. "Vždycky je důležité, co se vám zrodí v hlavě, to je předpokladem úspěchu," dodal muž, jehož krédem bylo, aby jeho snímky byly srozumitelné na celém světě. "Proto jsem i dost filmů udělal tak, že nepotřebovaly slovní vysvětlení. Trochu mi to bylo líto, protože čeština je krásná řeč, když s ní člověk pracuje. Ale zase má tu nevýhodu, že se těžko exportuje."
