Nositel cen z Berlína i Cannes, jehož jméno spojují děti nejčastěji s příhodami hravých medvídků od Kolína či s Kočičí školou a odborníci se snímky Proč? nebo Narkoblues točenými pro Kanadu, tentokrát zpracoval pro nadnárodní publikum cituplný japonský příběh, jehož hrdiny jsou malíř Moryama a chlapec Hiroshi.
Dvacetiminutový film, který nese podtitul Slzy ve větru, vznikal od loňska v pražském studiu Animation People, přípravy včetně výtvarných však začaly ještě o rok dřív. Zvolená technologie byla totiž zcela nová a jen málo vyzkoušená.
Natáčelo se "po okénkách" snímáním na takzvaných klíčovacích pozadích, digitálně. Současně byly vytvořeny krajiny a další složky jednotlivých scén, které se pak v počítačích dotvořily podle přání režiséra. Na několika počítačích se poté rodila například iluze prostoru, přírody, tekoucí vody či letících ptáků.
"Ve filmu se kombinují techniky z mnoha oborů animace, nejde však o počítačový film, protože veškerou hru obstarávají loutky a skutečné předměty," vysvětlují tvůrci.
Výtvarná stránka zahrnula podobu stromů, krajin, oblaků i zvířat a jejich pohybů, příroda se tu proměňuje od sněhových vánic po obraz zapadajícího slunce. Pojar, ačkoliv patří ke generaci odchované klasickou kamerou, prý moderní technologii přijal a sám přinášel další nápady.
Režisérův tým doplnily animátorka Marta Kačorová, malířka Jitka Walterová nebo kameraman Ivan Vít. "Všichni členové malého štábu museli proto pracovat v několika profesích," vzpomínají.
