Poprvé však – po Ženě v kleci a Zabijácích – vyměnila série režiséra. A Hans Petter Moland s darem vpašovat humor do nečekaných situací, což prokázal naposled v Boji sněžného pluhu s mafií, je pro Vzkaz v láhvi dobrou volbou.
Zůstal stylový základ. Tedy pocitové bezčasí, náladová nejistota chytře stupňující dávky zlověstnosti a úchylnosti, zvlášť v nejnovější kauze z prostředí uzavřené sekty, jejíž děti vyhledává zvrácený únosce – a zoufalí rodiče překvapivě nic nehlásí, zapírají, mlčí.
Jejich osamělý domek uprostřed jásavě žlutého pole vnáší neklid do obvyklé střízlivosti barev a hrdinové si během akce vychutnávají sžíravé polemiky na témata typu „víra, kouření a homosexualita je zlozvyk“.
Zavedená stavba příběhu sice opět odhalí pachatele příliš brzy, takže se okrádá o jedno tajemství, a citové vydírání ohroženými dětmi se ocitá místy na hraně. Ale jinak jde o velmi solidně, sugestivně a spolehlivě odvedený žánr.