Být Střelec a jmenovat se Vilém Besser nebylo vždycky snadné a psát o něm, navíc je-li to váš muž, vůbec ne, ale jako ostatně vždycky začnu jinak, než se očekává.
Výborně vařil, bavila ho zahrádka na chalupě, sbíral recepty starých hereckých kolegů. Dokonce tak poctivě, že se s Edou Cupákem předbíhali, kdo jich do dabingu přinese víc. Často se tam potkávali, takže mám doma velkou krabici vzácných návodů. Jo, a kdo nepřinesl recept, platil tomu druhému panáka. Zbytek netřeba dodávat.
O kolik divadel více v mládí vystřídal, o to déle potom byl v pražském Realistickém. Za věrnost dostal po dvaceti letech vázičku. Vedle něj a díky své profesi jsem měla možnost poznat docela zblízka herce vzácné i ty, co za moc nestojí. S těmi prvními se kamarádím dodnes.
Odehrál v tom divadle, kde byl snad každý spřízněn s každým, krásné role. Od Čadského v Hoři z rozumu přes Othella, Franciho v Periferii, Lennieho v O myších a lidech, Francka v Maryši, Bulyčova, v posledních letech života třeba Dorna v Rackovi, doktora Bracka v Hedě Gablerové, milovaného Heiberga v Rodinném portrétu, nebo Roškota v Měsíci nad řekou.
Já jsem ho poprvé zaznamenala ve filmu Jan Hus hlavně díky špatně přilepené paruce, ale to mi byl nějaký Besser ve čtrnácti ještě docela fuk. Dokonce když mi potom v mých devatenácti řekl: „Vem si mě“, jsem se zasmála. Vzali jsme se, až jsme byli hodně dospělí. Mezitím jsme se několikrát potkali a zase vzdálili.
Nedám historku z natáčení, ale narození našeho syna vydá rovnou za několik. Míla měl derniéru Drahomíry, kde hrál Hněvsu, oblečeného do kožešin, na hlavě měl čepici s dlouhým liščím ohonem, na nohou hadry. Ve správný moment jsem zavolala sanitku a Mílu do divadla. Tvrdil, že je pauza a do večerního představení čas na to, aby nás zavezl do porodnice sám.
Ve stejném okamžiku před domem zastavila sanitka a autíčko, ze kterého vystoupil můj muž v kostýmu. Pochopitelně jsem zamířila k němu. Sanitka odjela. V Zemské porodnici malovali, v Londýnské nás vyhodil vrátný, když uviděl můj doprovod. Vysvětlení odmítl. Uspěli jsme na Vinohradech, jeho pak cestou do divadla zastavili policajti. Nic nenadýchal a oni ho jako eskorta doprovodili.
Přesto, že mého Bessera diváci mají zafixovaného jako charakterního herce, či harmonikáře z Majora Zemama, Divouse z Osady Havranů a hlavně filmů pro pamětníky – Plavecký mariáš, Kde řeky mají slunce, Slasti otce vlasti - miloval komedie a měl nebezpečný smysl pro humor. Když mě chtěl vytočit, říkal: „Pozor, naše maminka má nápad!“
Uznával Lino Venturu, kterého daboval třeba ve Svědkovi. Vzpomínám ráda na jeho manuální šikovnost, kde centimetr žádná míra, přesto dodnes z jeho poliček žádná nespadla.
Vzpomínám často a ráda na chlapa, který všechno dělal na plný pecky! Měl by 2. Prosince 85 let!
