Škoda přeškoda, že se dochovalo či do skladby dokumentu hodilo jen tak málo ukázek, v nichž hovoří Jiří Brdečka sám. Nádhernou češtinou a v přesných postřezích, třeba „v mých filmech nikdy nejsou hrdinové, vždy jenom lidé“.
Na druhou stranu potěší, že Universum Brdečka zamítá obvyklou strukturu pamětnických portrétů, tedy skrumáž „mluvících hlav“ deklamujících obecné vzpomínky. Režisér Miroslav Janek vede v podstatě soukromý dialog s Brdečkovou dcerou Terezou, která mu předvádí nashromážděné relikvie po otci - a že jich je! V jedné chvíli nad nimi sama užasle poznamená: „Na co všechno měli tenkrát lidi čas“.
Nad budováním portrétu se vznáší dojemná, bezmála písmácká nostalgie. Brdečkův otec totiž vydal pod pseudonymem Alfa knihu zápisků o rodinném životě Doma. Tudíž se z ní dá vyčíst, jak malý Jura přišel na svět nečekaně. Odmala prý chodil nadšeně do sokolského kina v Hranicích, kam mu sestra nosívala s sebou deku, na níž klečel, protože vsedě by na plátno ještě neviděl.
Rodinná přítelkyně, s jejímž manželem se Brdečka přátelil, zase přidá historky, jak k nim chodíval na štrúdl, jak jim daroval a poté si zase vyžádal zpět svůj raný komiks či jak se coby desetiletý o prázdninách zamiloval do třináctileté dívky, která ho za ranní rosy nosila na zádech.
Z vyprávění i z Brdečkových prací vyplyne, odkud se vzala jeho slabost pro monarchii, na jejímž sklonku se narodil, a pro Divoký západ, do nějž jej zasvětil krajan z Ameriky, nebo jakými kreslenými vtipy se živil při studiích.
Hodně se tu listuje papíry a fotografiemi, ale před kamerou se zjeví i bytelnější němí svědkové Brdečkova života. Třeba psací stůl se žárovkou pod skleněnou deskou sloužící k animaci (a častým požárům) či křeslo po Janu Werichovi, s nímž autor spolupracoval na komedii Císařův pekař - Pekařův císař nebo na pohádce Byl jednou jeden král.
Universum BrdečkaČesko, 2017, 84 min Režie: Miroslav Janek Scénář: Tereza Brdečková Kamera: Miroslav Janek Kinobox: 0 % |
Z Brdečkových pamětí se zase vyloupne, jak za války pracoval v propagaci Lucernafilmu coby „pisálek a poskok“, dnes by se řeklo hrdě manažer public relations. A dcera doloží, že si s ní nikdy nehrál jako tradiční táta, zato jí kreslil a ukazoval na slavných obrazech, oč je peklo zábavnější než nudné nebe.
Však také miloval westernové padouchy s noblesou, podvodníky nadané šarmem, karbaníky na výši. Ne náhodou se animovaná Árie prérie, považovaná za skicu k hranému snímku Limonádový Joe, vyznačuje postavou zloducha, jehož Brdečka stylizoval podle sebe - a vozku dostavníku podle Jiřího Trnky.
Ve finále začne do té doby příjemně nevtíravý portrét až příliš kouzlit se symbolikou větrných mlýnů, ale vlastně to nevadí. Protože nejsilnější stejně zůstává to, co vyčaroval Brdečka sám a co divákovi dopřejí alespoň ukázky. Jídelní lístek spisovatelského zámku na Dobříši z 21. srpna 1968 je dnes už jen roztomilá rarita, zato Pérák a SS z roku 1946 působí stále jako zjevení.
Jiří Brdečka zemřel v roce 1982.
