Finalistka SuperStar 2020: Barbora Piešová, 19 let, Prievidza, obsluha v pizzerii, svářečka - na castingu do soutěže | foto: TV Nova

KOMENTÁŘ: SuperStar a pohádka o jedné zpívající princezně s rovnátky

  • 10
Teprve na samém konci letošního ročníku, během přímého přenosu finálové noci, se Česko Slovenská SuperStar vyšvihla na milion diváků.

Pravda, vůbec první finále společné postfederální verze pořadu v roce 2009 zlákalo dva a půl milionu lidí u obrazovek, ale zato tři poslední ročníky se musely ve vrcholných okamžicích spokojit se sledovaností jen kolem osmi set tisíc lidí.

Letošní milion tedy představuje číslo pamětihodné, určitě více než 660 tisíc esemesek, které pětici finalistů zaslali jejich hlasující fanoušci z Česka a Slovenska. Skutečný nadšenec totiž u jediné podpůrné esemesky zpravidla nezůstane, takže počet „voličů“ může být výrazně nižší než celková suma jejich hlasů.

Kdežto fakt, že soutěž nadějí populární hudby překonala ve sledovanosti obě domácí romance vysílané v televizní premiéře, přinesl podstatnější vypovídací hodnotu. Jistěže SuperStar tradičně vyhrávala u mladší generace, zatímco Léto s gentlemanem posbíralo svých osm set tisíc diváků spíše v řadách pamětníků, kteří návrat Jaromíra Hanzlíka chtěli porovnat s jeho slavnou komedií Léto s kovbojem, ovšem to se dalo předpokládat.

Více překvapilo, že se svými tipy na favority pohořely sázkové kanceláře. Nicméně hlavním lákadlem koronavirového ročníku, který povinnou nepřítomnost publika v sále vynahrazoval ubíjejícím množstvím reklamních vstupů a familiárností porotců, se stala pohádka o Popelce.

Neboť zase jednou se hlas lidu, hlas boží vzepřel vnější líbivosti a vsadil na osobitou sílu hlasu – jako při premiérovém národním klání Česko hledá SuperStar, v němž prorazila na pohled antihvězdná Aneta Langerová.

Podobně nynější vítězka Barbora Piešová vstoupila do série bitev navenek coby „šedá myška“, jak ji někteří titulovali, případně „ta v mikině s rovnátky“; přesto všem pěstěným princům i princezničkám vytřela zrak. Dost možná, že vyhrála právě módnímu diktátu navzdory.

Protože snad ještě nikdy v dosavadní historii SuperStar od porotců nezaznělo tolik lichotek typu „dneska ti to moc sluší, máš pěkné sako, hezky tě oblékli, překrásně se usmíváš“. Při vší úctě k pravidlům showbyznysu, co to má společného se zpěvem?

A když člověk sledoval, jak ze zdravě nezávislé osobnosti Piešové postupně vyrábějí trpnou figurínu s umělými loknami, maně si vybavil, kterak se podobným drilem musela kdysi protrpět Langerová. Kam by asi na své dráze došla, kdyby se jenom krásně usmívala?

Pochopitelně se může stát, že se za čerstvou vítězkou zavře voda; nebyla by ani první, ani poslední. Alespoň však připomněla, že i v obklíčení, kde zleva útočí reklamy na zkrášlující kosmetiku, zprava kostymérský tým s brokátem a do týlu vpadají nažehlené porotkyně, si lze vyzpívat pozornost; s rovnátky, bez tanečníků, bez ječících dětí s památníčky, třeba v pyžamu.

Což jinak televizní zábava dávno neumí.