Přesně takovou krev do žil už přežité náboženství superhrdinů potřebovalo. Scénář Phila Lorda je chytrý, promyšlený, dokonce rafinovaný a tři režiséři včetně dvou debutantů – Bob Persichetti, Peter Ramsey a Rodney Rothman – jako by se nemohli dočkat, až vychrlí na diváky všechno, co nosili v hlavě.
Odpadají vysvětlivky, vzpomínky, projevy. „Tak si to naposled sjedem,“ shrne Spider-Man ve stručné nadsázce, jak slavně zachránil svět, až se dostal „na vločky i nanuky“.
A jde se rovnou k jeho nástupci, hispánskému školákovi, který trpí v elitní škole, kam ho poslal otec policista, kdežto strýc s nevalnou pověstí podporuje synovcovy sprejerské lumpárny.
Chlapcovy sympatie se mezi jeho mužskými vzory přelévají jako v Obecné škole. Avšak na půdě hiphopové verze cesty k dospělosti, která si hraje s jinými dimenzemi i s artovým kyberhororem a současně tleská komiksové klasice včetně bublin, aniž by se vzdala výrazu moderní animace.
Slovy cílového publika je to jízda, přičemž rvačky a pády navzdory dělenému obrazu vlastně nejvíc nudí. Zato všudypřítomná nadsázka, která vrší žerty jakoby mimochodem, aniž by je ždímala do poslední kapky, vede až k rozkoši. Kde jinde mají odvahu zabít superhrdinu, zmínit Banksyho i komiksového krále Stana Leeho, kouzlit s nočním sněhem na hrobech a vzápětí idol shodit pomocí tepláků, pivního pupku a výroků, proč nechtěl mít děti.
Spider-Man: Paralelní světyUSA, 2018, 117 min Režie: Bob Persichetti, Peter Ramsey, Rodney Rothman Předloha: Stan Lee (komiks), Steve Ditko (komiks) Hrají: Shameik Moore, Jake Johnson, Nicolas Cage, Hailee Steinfeld, Mahershala Ali, Liev Schreiber, John Mulaney, Kimiko Glenn, Lily Tomlin, Lauren Vélez, Brian Tyree Henry Streamovací služby: Netflix Kinobox: 90 % IMDb: 8.4 |
Princip „spider-lidí“ v paralelních světech od černobílého po psí model sice podívanou přesytí a kvůli povinné týmové bitvě ve finále zahltí, nicméně díky tempu, nápadům a hravosti se dobře baví i člověk, který jinak komiksy pohrdá.
Na rozdíl od hraných předchůdců má nový Spider-Man dokonce nevtíravé sdělení, jež však malé děti nepochytí. Paradoxně tak „animák“ plný fantazie potřebuje zralejší publikum než trikové velkofilmy.
