Šmoulové

Šmoulové | foto: shutterstock

Šmoulové slaví, i když je svět obviňuje ze sexismu a rasismu

  • 40
Je to šedesát let, co Belgičan s přezdívkou Peyo poprvé nakreslil Šmouly. Modří skřítkové mu přinesli věčnou slávu, peníze, ale i pořádné trable, jak připomíná páteční vydání týdeníku 5plus2.

Sice se Šmoulové objevili v komiksu 23. října 1958, ale svoji šedesátku by vlastně ani slavit neměli. Jejich stvořitel Pierre Culliford, který používal pseudonym Peyo, je hned nakreslil jako stoleté pidižvíky. Taťka Šmoula byl tehdy dokonce 542 roků starý kmet. Původně se skřítci „menší než tři jablka“ zjevovali po zahrání na flétnu v komiksu s jiným příběhem, jenže děti si je tak oblíbily, že Peyo pro ně musel napsat a nakreslit samostatné příhody. 

A udělal moc dobře. Šmoulové mu přinesli nehynoucí oblibu, spousty peněz, ale také nějaké potíže. Třeba se Šmoulinkou. Nejprve byla jedinou ženou mezi 99 pidižvíky v maličké vesnici plné domků se střechami jak z muchomůrky červené. Vypiplal ji zlý čaroděj Gargamel, aby skřítkům škodila. Ale oni svojí dobrotou Šmoulinku napravili, takže se z ní stala rozkošná dlouhovlasá blondýna s botičkami na podpatku. Pro mnohé z pidižvíků nedostižný sexy symbol. 

Sám Peyo o ní nemluvil nijak lichotivě. „Flirtuje, k dosažení svých cílů používá intriky namísto síly. Nedokáže vyprávět vtip, aniž by zkazila pointu. Je žvanivá a afektovaná. Ve šmoulí vesnici je zdrojem neustálých vážných problémů, ale vždy dokáže shodit vinu na někoho jiného.“ 

V české verzi dabovala Šmoulinku herečka a zpěvačka Jitka Molavcová a na natáčení vzpomíná velice ráda. „Setkala jsem se ve studiu se svými oblíbenými kolegy. Především s Vlastimilem Brodským, kterého jsem si vždy vážila,“ říká herečka. „Těší mě, že tento seriál dodnes baví malé i velké diváky,“ dodává Jitka Molavcová, která si s chutí užila roli malé krásky. 

A také pohodové písničky doprovázející sérii o kouzelných skřítcích. Autorem textů je frontman skupiny Tři sestry Lou Fanánek Hagen. Sice mu někteří punkoví příznivci kvůli tomu nemohli přijít na jméno, ale Fanánek, vlastním jménem František Moravec, si Šmouly pochvaluje. 

„Napsal jsem pro ně celkem asi padesát textů, které se objevily na několika CD. Písničku pro Šmouly do titulků nazpívala Hana Zagorová již před revolucí. Písně, které jsem textoval já, byly osvědčené mezinárodní hity, ty se regionálně přetextovaly a nazpívaly zkresleně, ‚šmoulovsky‘. Ten projekt měl veliký úspěch,“ směje se Fanánek Hagen. „Já jsem Šmouly zaregistroval právě koncem osmdesátých let a potom jejich znovuoživení v roce 1996, kdy vyšlo první ‚šmoulí‘ CD,“ říká.

„Moje dcera se na Šmouly dívá, zná oba celovečerní filmy a myslím, že na Déčku právě vysílají kreslený seriál. Dokonce u nás na horách máme v hospodě pracovnici, které se říká Šmoulinka,“ ochotně vypráví hudebník, jenž se svou současnou rodinou žije pod Krkonošemi v Rokytnici nad Jizerou. 

Šmoulinka způsobila trable i loni při uvedení nového amerického filmu. Musela pryč z izraelských plakátů snímku Šmoulové: Zapomenutá vesnice. Modrou krásku nechali vymazat, aby neurážela ultraortodoxní židy. Těm totiž jejich vyznání zakazuje dívat se na obrázky žen. Stala se tak první cenzurovanou animovanou figurkou kvůli sexuální provokaci. 

Kreslíř Peyo si na problémy zadělal už první epizodou nazvanou Černí šmoulové. Vyšla v roce 1959 a vesničkou se v ní šíří epidemie, která způsobuje, že modří skřítkové černají. Navíc dělají zlé věci. Takový příběh s rasistickými motivy za oceánem okamžitě odmítli. Tvrdí kritici dokonce našli v epizodě i prvky stalinismu a nacismu. S ohledem na Afroameričany a koloniální frustraci musel kreslíř Peyo pro zámořský trh předělat své zlé černé Šmouly na stejně zlé, ale fialové. 

Hollywodská studia dala modrým pidižvíkům v posledních letech i trojrozměrnou podobu. „Nic pro mě. Osobně mám nejraději jejich původní kresebnou linku. To znamená žádné počítačové animace, 3D efekty a experimenty,“ kroutí hlavou autor komiksů Štěpán Mareš. Celosvětový úspěch Šmoulů přisuzuje jejich srozumitelným pohádkovým příběhům, v nichž dobro vždycky vítězí nad zlem. 

„Vůči okolnímu světu jsou ovšem v nevýhodě, protože jsou malí, a jsem přesvědčený, že i díky tomu se s nimi děti rády hned ztotožní a fandí jim,“ myslí si kreslíř Mareš. Za pravdu mu dávají jak kluci a holčičky, tak i finanční experti. Hodnotu fenoménu modrých pidižvíků odhadují na pět miliard dolarů.

,