Z vymáčeného sáčku už druhý šálek čaje nikdy tolik nevoní a přešívané šaty musí schovávat stopy původních stehů pod volánky. Podobně tomu chodí v televizi: odvar zůstane odvarem, i když se učil u těch nejlepších nápadů.
Proč netančí ulice?
Ve velkém stylu, přímým přenosem z nablýskaného parketu a bezmála s dvoumilionovou sledovaností odstartovala sobotní reality show České televize Star Dance. Její spolehlivě vtipný průvodce Marek Eben se sice označení reality show bránil, prý „stačí, když to bude hezký“, nicméně žánr popřít nemohl.
Model taneční soutěže vytvořený podle zahraniční licence je totiž viditelně odvozen od pěveckého klání typu Česko hledá SuperStar. Přinejmenším má stejné stavební kameny: medailonek soutěžících, dokumentární sestřih z přípravy, vlastní výkon, hodnocení poroty, hlasování diváků a zužování soutěžního pole.
Přičemž rozbít tenhle kolovrátek dá pořádně zabrat každému moderátorovi: Leoš Mareš už to umí, Eben se učí, aby neopakoval větu „pojďme se podívat na jejich vizitku“ osmkrát za večer. Navíc dotyčné vizitky tanečních párů zněly občas jako proslovy hospodyněk v reklamě.
Hlavní otázka však zní: bude Star Dance i nadále diváky zajímat? Postačí zábavný Eben a jeho usměvavá kolegyně Tereza Kostková, nádherné róby, noblesní prostředí a záznam pádů z nácviků? Zatím pořad vykazuje parametry spíše ženské podívané, třeba jako krasobruslení.
A navíc: láká-li jedny díky soutěžícím celebritám, druhé tím může naopak odradit. Taneční souboj lidí z ulice by byl zajímavější a spravedlivější, neboť hvězdy dostanou hlas od svých fanoušků, ať vystřihnou piruetu nebo se složí i při ploužáku.
Tchyně není manželka
Podobně Moje „milá“ tchýně, nová reality show Primy, nezastře svou podobu s Výměnou manželek. Stejně buduje dočasné soužití tchyně s partnerem jejího potomka den po dni, stejně je provází výpověďmi účastníků i komentářem mimo obraz.
Na rozdíl od Výměny manželek však nemá v záloze tajemství neboli lákavě pokušitelskou, byť teoretickou hru na případné jiskření uvnitř dvojice On a Ona. S tchyněmi se bojuje hlavně o domácnost, což je sice válka nervů, ale monotónní.
Dvě pojišťovny
I kdyby se ukázalo, že zvěsti o celosvětovém ústupu žánru reality show jsou předčasné, peoplemetry v Česku je opakovaně potvrzují. Nad dva miliony diváků se totiž pravidelně dostávají vesměs domácí seriály, tradičně Ordinace v růžové zahradě a nyní při svém návratu i premiéra druhé řady Pojišťovny štěstí.
V čem tkví její síla? Nejde o zázrak, jen o chytrý odhad. Pojišťovna štěstí II nečiní prudké pohyby, drží se při zemi. Nových postav přidává opatrně, znovu zručně míchá emoce od projevů hysterie k humoru.
Pravda, sladkobolnou notu ještě posílila pomocí dětí, umírání a zvýšené fňukavosti hrdinek, paradoxně však ty nejcituplnější pasáže často rozbíjí parodicky vražedná reklama se sloganem sponzorské pojišťovny Fakt, nekecám! A hned je po slzách.
Pouta bez okovů
Rodinná pouta na Primě shodila v nové sérii konečně okovy nedbalosti a láce, které dostala do kolébky. Našla filmovější výraz, vyhrávanější situace, pohyb - dokonce auto tu občas popojede!
Na druhé straně její pokus dohonit přidanými nemocniční motivy náskok Ordinace je příliš průhledný, a hlavně pozdní.
Hokejisté bez hokeje
Pouta, Ordinace i Pojišťovna, na něž se hledívá přezíravě jako na dámské čtivo, měly dostat na frak od mužné konkurence jménem Poslední sezona. Nestalo se. Proč?
Protože Poslední sezona spadá do rodu seriálů pěstovaných Českou televizí, jejichž diváckou zkázou je autorská odstředivost. Měla vyprávět o hokejistech - co vděčnějšího může v Česku být? Jenže v Poslední sezoně je hokeje pramálo, zato se tu řeší restituce, banka, pila, drogy, sázky, úplatky...
Na rozdíl od vysmívaných románků, kde si autorky řeknou „bude to o lásce“ a drží linii, tady se zrodil příběh o všem a o ničem, ani profesní, ani vztahový. Ač herecky oddaní, na ledě se honí spíše páni než kluci, a k tomu hlavní hrdina právě utrpěl těžké zranění. Místo gólů se tak rýsuje opět nemocnice: bez té nedá český seriál ani ránu.
