Mezi prvními na místo posledního rozloučení dorazili Vorlíčkovi režisérští kolegové Zdeněk Troška, Filip Renč a Václav Kříž. „Nikdy jsem ho neviděl v jiné náladě než dobré. Byl stále nad věcí, v pohodě. Byl to nejen pedagog, ale i kamarád,“ vzpomněl na svého učitele před strašnickou síní Troška.
Mezi herci pak přišli Jiřina Bohdalová, Jan Hrušínský, Miluše Šplechtová, Dagmar Patrasová či Pavel Trávníček. S legendárním režisérem se přišel rozloučit i ředitel České televize Petr Dvořák.
Smuteční řeč přednesl Zdeněk Zelenka, někdejší Vorlíčkův student, posléze profesní kolega a blízký přítel, který o zesnulém natočil dokument Václav Vorlíček, král pohádek a komedií.
„Rok 1976, Václav sedí v komisi, která mě přijímá ke studiu na FAMU, po mém absolutoriu se mě ptá, zda bych mu jako ročníkovému vedoucímu nechtěl dělat při výuce odborného asistenta,“ zahájil Zelenka svou řeč.
„Poznali jsme se tedy před 43 lety a rád přiznávám, že jsem si tou známostí vlastně prodloužil studium. Za ty desítky let si toho dva mohou říct opravdu hodně. Pokud na sebe slyší,“ pokračoval režisér.
Zelenka zmínil i Vorlíčkovu zálibu v dobrém víně, na které spolu rádi zašli. „Po prvním přípitku, který jsme vždy věnovali zdraví, načež si Václav zapálil cigaretu, začala poletoval jména jako Miloš Macourek, Ota Hofman, Emil Sirotek, Iva Janžurová, Vladimír Menšík, Jiří Sovák, Jiřina Bohdalová, Jan Libíček, František Filipovský, Jan Hrušínský, Libuška Šafránková, trikový kameraman Vladimír Novotný a stovky dalších osobností, se kterými Vašek během desítek let spolupracoval, a já měl najednou pocit, že všichni ti úžasní kumštýři přisedají k našemu stolu, pozvedají své sklenky a s povděkem připíjejí režisérovi, který má velkou zásluhu na tom, že je i on, a to měrou velmi podstatnou, pomohl učinit nesmrtelnými,“ vyjmenoval Zelenka.
Nejtěžší žánr
„Václav vždy rád říkal, že komedie je snad nejtěžší žánr, protože u komedie, když se diváci nesmějí, není možné říkat, že komedie je dobrá, ale diváci nemají smysl pro humor. Jinými slovy, že autor je vtipný, ale vyměnit je zapotřebí diváky. Jsem opravdu rád, že u Vaškových komedií jsem nikdy neměl pocit, že by bylo zapotřebí diváky měnit,“ řekl Vorlíčkův žák a kolega. „Režisér a scenárista Václav Vorlíček prožil život, o kterém se opravdu nedá říct, že by ho promarnil,“ zmínil také.
„Kolega a kamarád, který mě nikdy nezarmoutil, naopak vždy dobrým slovem a vtipem potěšil. Mistr vkusného vtipu a zároveň král komedií a pohádek. V té chvále musím brzdit, Vašek nesnášel velká slova, takže mi nezbývá, než suše konstatovat, že odešel mistr svého oboru. Svojí prací se pokoušel o to, aby svět byl aspoň trošinku veselejší a lidštější,“ řekl Zelenka závěrem.
„Takoví lidé se zaslouží uctivou poklonu. Takže, Vašku - klaním se,“ ukončil režisér řeč. Následně se sálem rozezněly nejznámější melodie z Tří oříšků pro Popelku. Odjíždějící rakev vyprovodili smuteční hosté dlouhým potleskem vestoje.
