RECENZE: Stačí čtyři velcí herci, a Bůh masakru baví zas

Fakt, že je pod filmem Bůh masakru podepsán proslulý Roman Polanski, výjimečně zase tolik neznamená. Jde totiž o konverzační komedii, která svůj divadelní původ plně přiznává, drží se v jednom prostředí a režisér má vlastně jen tři úkoly: vybrat ideální herce, sdělit své představy jim i kameramanovi a pak už nepřekážet.

Populární hru, kterou stejně jako scénář filmové verze napsala Yasmina Reza, uvedla již řada scén v Česku: Slovácké divadlo, Horácké divadlo, Jihočeské divadlo či pražský Činoherní klub.

Zosobňuje příklad chytré jiskřivé zábavy založené na postupném odkrývání charakterů čtyř navenek civilizovaných, solidních, rozumných lidí, kteří si vjedou do vlasů kvůli lapálii. Dva kluci se poperou a rodiče to "řeší", přičemž jejich uhlazenou zdvořilost postupně naleptává výbušné jiskření uvnitř obou manželských párů imezi nimi navzájem, neřkuli kradmé chvilky souznění mezi muži či spojenectví žen.

Bůh masakru

70 %

Pol./Fr., 77 min.

režie Roman Polanski

hrají Kate Winsletová, Jodie Fosterová, Christoph Waltz, John C. Reilly

Tedy nic převratného - ale skvěle napsané slovní přestřelky s absurdními odbočkami od týraného křečka k africkému hladomoru poskytují hercům vyložené hody. Natož takovým hereckým osobnostem, jaké dal dohromady Polanski.

Hostitele hrají Jodie Fosterová coby hysterická kazatelka lepšího světa a John C. Reilly v roli prostšího tatíka, na návštěvu k nim přicházejí mondéna se slabým žaludkem Kate Winsletové a jízlivý právník přisátý k mobilu, z kterého Christoph Waltz činí nekorunovaného krále hostiny smíchu. Není to smích objevný ani drásavý, ale dost trefný i trpký na to, aby jej velcí hráči pozvedli nad běžné rozptýlení.