Přinejmenším za rozjezd filmu Wall Street: Peníze nikdy nespí, který ve čtvrtek vstoupí do českých kin, budiž režiséru Oliveru Stoneovi odpuštěna unavená nuda, již napáchal v předešlých snímcích World Trade Center či Alexander Veliký.
Polepšení? Zrada
Pokračování kultovního příběhu z roku 1987, jenž dokázal z úřednické burzy učinit dobrodružnou planetu a z finančního dravce v podání Michaela Douglase milovaného padoucha, dokonce dlouho aspiruje na vyšší, sedmdesátiprocentní hodnocení. A to paradoxně za odbornou, tedy hůř srozumitelnou, leč pocitově napínavou první část - zatímco finále, jež se rozpustí ve slovním patosu a přívalu slz, zase body odebírá. Naznačí dokonce zlosynovo polepšení, což je těžká zrada na divácích i Douglasovi.
Carey Mulliganová a Shia LaBeouf jako Gekkova dcera a její snoubenec.
Přitom vyprávění začíná půvabnými filmařskými zkratkami. Při odchodu z vězení, kam jej zavedly finanční machinace, přebírá Douglasův hrdina Gekko své osobní věci - včetně obřího prehistorického mobilu. Venku na něj nikdo nečeká, zatímco jiní propuštění, vysmátí snědí týpkové zjevně z drogové scény, nasedají do nablýskaných limuzín. To je už jiný svět, který Gekko nezná a na nějž jen zírá.
Dočasně - protože pak děj skočí do roku 2008 a stejně letmo předvede, že se Gekko v nových poměrech neztratil. Byť jde o éru mladých, kteří kážou ekologii, pijí tequilu a za jízdy na motorkách telefonicky rozhodují o stamilionech. Takový je Shia LaBeouf coby přítel Gekkovy zásadové dcery, jež otce zavrhla. Mladík Gekkovi slíbí, že ji přemluví ke smíru výměnou za mistrovy lekce a informace. Pátrá totiž, proč jeho šéf, poctivý byznysmen ze staré školy, skočil pod vlak.
Svižný start zastihuje režiséra ve formě, učitel Douglas a jeho žák se oťukávají skoro stejně jiskřivě jako LaBeouf s Harrisonem Fordem ve čtvrtém Indianovi Jonesovi a vzrušené obchodní telefonáty opětovně budí elektrizující napětí, i když jejich smysl nezasvěceným uniká.
Pravda, opět se staví na dialogu, takže Stone se snaží obraz dramatizovat jízdou v metru či klíčováním tváří volajících, což už tak neúčinkuje. Také zbytečně nadužívá okatých symbolů prázdných bublin.
Douglas dojímá s vkusem
Pokud někdo čekal zázračné odhalení "pravé" podstaty světové krize, má smůlu; dozví se pouze, co nerad slyší, totiž že si "jen půjčujeme a půjčujeme". Stone rozhodně nepoužívá primitivní politickou agitku, drží se spíše principu věcné profesní hry v duchu Dannyho parťáků včetně důmyslných podrazů a dvojitých zvratů. Zajímavé zákulisí poodkrývá třeba metodika uměle vytvářených fám a jejich důsledky, byť je odborná hantýrka pro laika hodně zapeklitá, a když se přidá technologický jazyk moderních energií, mozek se zavaří.
Nicméně Douglas trousící bonmoty dodá vtip a jeho žák z "jedničky" Charlie Sheen něžnou nostalgii; není to hloupé, má to hlavu, patu, styl i hráčskou vášeň prosakující skrze kamenné tváře miliardářských "kravaťáků".
Bohužel však svět peněz účinkuje ve filmu líp než říše citů. Zvláště ve druhé půli začnou hrdinové zjihle pomrkávat a cukat chřípím, rozklepou se jim brady a mezi vzlyky ze sebe vyrážejí ty nejsentimentálnější výlevy, doznání, vyznání a závazky. Závěrečná přehlídka fňukavé šlechetnosti působí solidnímu filmu zbytečné šrámy, ač Douglas prodá i sebedojímání s vkusem.
