Titulní hrdina, dánský fotograf Daniel Rye, strávil v zajetí takzvaného Islámského státu třináct měsíců, než ho rodina vykoupila. Jiní rukojmí to štěstí neměli, v čele s americkým novinářem Jamesem Foleym, který dánskému kolegovi dodával odvahu a jehož džihádisté zavraždili jako prvního demonstrativním uříznutím hlavy; videonahrávka Foleyho popravy oblétla svět.
Scénář filmu vychází ze životopisné knihy. Představitel klíčového vyjednavače Anders W. Berthelsen se podílel i na režii, jíž se chopil Niels Arden Oplev, specialista na krimithrillery včetně Mužů, kteří nenávidí ženy. A herec hlavní role Esben Smed se s Ryem radil, aby všechna fakta i emoce seděla co nejpřesněji.
Výsledkem je pečlivá rekonstrukce střídající tři roviny vyprávění: zážitky zajatce, aktivitu vyjednavače a snahy zoufalé rodiny sehnat peníze. „Deset notebooků a jednu sanitku,“ zní první návrh, ale pokus o smlouvání věznitele rozlítí coby „urážka Proroka“, takže se stupňují požadavky i mučení.
Film, jehož název cituje z deníku hrdinovy matky, doufající, že vzdálený syn vidí nad hlavou stejnou oblohu, pojímá Ryeův osud zeširoka.
Zahrne konec gymnastické kariéry, vztahy s rodiči, sestrami i přítelkyní, stěhování a start v nové profesi, provázený naivní představou, že ve válečných zónách bude fotit „jen běžné lidi v běžných situacích“.
Od únosu však jde nervozita na všech frontách do obrátek, zvláště když pokus o útěk narazí na strach místních. Vyzáblý, zjizvený, poloslepý, zmítaný horečkou ve vlastních výkalech, zvažující sebevraždu; Esben Smed se pokládá do stupňovaného sebevýprodeje posilujícího pocit, jako by snímek líčil každý den hrůzy zvlášť, krok za krokem.
Zatímco rodina pořádá tajnou sbírku, protože stát s teroristy nevyjednává a její zveřejnění by islamisty ještě více popudilo, od spoluvězňů v čele s Foleym sbírá hrdina sílu ke vzkříšení zbytků důstojnosti, morálky, odvahy a naděje. „Už jim nedělej osla,“ slyší poté, co se vyhýbá ranám za cenu nejhlubšího ponížení, a dostaví se dokonce vysvobozující smích – podobně jako se šibeničním humorem pojmenují své katy podle jednotlivých členů kapely Beatles: „Nejhorší z nich je John.“
Film Vidíš měsíc, Danieli se drží věrně skutečnosti včetně pohnutého doslovu, kdy Rye příbuzným Foleyho odrecituje kamarádův dopis na rozloučenou, který se ve společné cele naučil zpaměti.
Publikum se musí připravit jak na surovou brutalitu, tak na těžko pochopitelný postoj obětí, které necítí nenávist. Nicméně vůbec nejsilněji účinkují zdánlivé maličkosti při návratu do bezpečné všednodennosti: první, po čem Daniel Rye sáhne, jsou jeho brýle a pivo.
