Čili příběh spíše komorní, soustředěný na zajímavé obrazové nálady, ve kterých se však někdy až okatě utápí, a spoléhající spíše na pomalé spodní proudy znepokojivých událostí než na jejich dramatické stupňování.
Ani dívka s kufrem není zrovna nový typ hrdinky; zase jedna au pair si chce dokázat svou soběstačnost, vydělat peníze, zlepšit angličtinu a poznat kus světa.
Eliška Křenková ji hraje vyrovnaně a střídmě od zdvořilé sebekontroly po tlumený pláč, avšak její vzorná hostitelská rodina prostá sebemenší vřelosti se blíží schematické karikatuře typu „bohatí, vlivní, zvrácení“.
Když chůva odhalí, co se tají za solidní fasádou sousedské komunity, chová se snad pochopitelně – nechce si připustit vlastní selhání ani opustit zakřiknutého svěřence, který k ní přilne, avšak její poddajnost je až chorobná.
Jako by se trpně nechávala vláčet jak okolnostmi, tak pomalým tempem sychravých dní, kde se každý pokus o změnu trestá; k silným výjevům patří třeba ponižující osobní prohlídka v obchodě.
Na prvotinu působivé vyprávění se bohužel obrňuje artistním chladem a faktickou pointu odvozenou ze skutečnosti si schovává až na závěrečné titulky, ačkoli ji hrdinčin přítel odhadne už v úvodním telefonátu.
