„bouřky vyvažuje, uklidňuje, konejší“??

Je zajímavé, kolik lidí - včetně pí Spáčilové – vůbec nepochopilo, co autoři sledovali tím „otcovským“ klidem   postavy Marka Šíra . Totiž morální ambivalenci té jeho polohy – že on na jednu stranu SKUTEČNĚ má ty nejlepší úmysly, SKUTEČNĚ chce, aby rodina byla spokojená a nikdo se nehádal, a SKUTEČNĚ si myslí, že manželka se trochu zbytečně nervuje – ale marná sláva, ten člověk přece v hloubi duše nemá páru, jakou každodenností ona prochází! Ona se svými dětmi a on se zaměstnáním, ze kterého se vrací zásadně po setmění, žijí v naprosto odlišných světech a přes nejlepší vůli se těžko můžou navzájem do hloubky pochopit. Nejde o to, kdo z nich dvou má objektivně pravdu; jde o to, že právě s těmi starostmi, které jeden z nich prožívá nejbolestněji, mu ten druhý je nejméně schopný pomoci. Tohle není jen film o rasismu a adopci dětí, ale taky obecně o manželském životě s malými dětmi, kdy rodič „v domácnosti“ a rodič „v zaměstnání“ žijí tak mimoběžnými duševními životy.